Alexander Nehamas Knihy

Argues that Nietzsche tried to create a specific literary character in his writings and discusses the paradoxes of his work.

Offers a philosophical account of the phenomenon of friendship, looking at its value in living a good life, some of the potential pitfalls and moral difficulties associated with it, and how our friends profoundly affect who we are.

When the author wrote it in the immediate aftermath of World War II, most scholars outside Germany viewed Nietzsche as part madman, part proto-Nazi, and almost wholly unphilosophical. This title offers an account of his life and works, and of the uses and abuses to which subsequent generations had put his ideas.

Friedrichu Nietzschemu, později uznávanému za jednoho z největších filosofických duchů 19. století, bylo 28 let, když v roce 1872 spatřila světlo světa jeho prvotina Zrození tragédie z ducha hudby. V té době působil již několik let jako profesor klasické filologie na univerzitě v Basileji. V jeho raném díle se spojuje několik vlivů: kulturní zájem, jenž ho v umělecké tvorbě nechává sledovat střetávání dvou živlů, apollinského a dionýského, pokus o nové pojetí řeckého starověku oproti klasicistnímu zdůrazňování řecké „harmonie“, vliv Schopenhauerovy filosofie vůle a takřka nábožná úcta k Richardu Wagnerovi, Nietzscheho osobnímu příteli, jemuž je Zrození tragédie věnováno a k němuž se v závěru knihy autor přímo obrací. Působení apollinského a dionýského principu se Nietzsche snaží ukázat na řecké tragédii, která je podle něj prolnutím obou uměleckých sfér a vrcholí tam, kde je nejsilnější účast podvědomí, hudby a dávné tradice – u Aischyla. Naopak rozkladně na tragédii působí prvek rozumářský a protihudební, jenž Nietzsche nachází u Euripida, ovlivněného Sókratovou dialektikou. I současnou kulturu proto vyzývá k opuštění apollinské snovosti a ponoření do opojení, jež přináší šílenství boha Dionýsa. Přeložil a doslovem opatřil Otokar Fischer.