František Zavřel
František Zavřel se narodil 1. listopadu 1885 v Trhové Kamenici, studoval na gymnáziu v Chrudimi a poté práva na PF UK v Praze. Od roku 1909 byl soudním koncipientem v Praze a v Chrudimi; v letech 1918–1931 byl úředníkem Ministerstva obchodu. Po svém prvním penzionování v roce 1931 si udělal advokátské zkoušky a několik let byl advokátem. Psal jak prózu, básně a dramata. Napsal více jak třicet divadelních her, z nichž většina byla uvedena na pražských divadelních scénách (např. Vinohradské divadlo, Divadlo Vlasty Buriana) a komedie Dědečkem proti své vůli a Panna byly dokonce i zfilmovány. Jeho dílo bylo dokonce několikrát předmětem státní cenzury a kritiky poslanců v interpelacích (především aféra s domnělým zobrazením násilné smrti E. Beneše v autorově díle vydaném po zamítnutí žádosti o povýšení na ministerstvu ze strany E. Beneše). Následkem této aféry byl v roce 1931 předčasné penzionování.
Byl žákem Maxe Reinhardta a blízkým spolupracovníkem Georga Fuchse. Ovlivnil i vývoj českého divadla prvními expresionistickými režiemi kterou ukončil inscenační stylu K. H. Hilara. Jeho expresionismus byl inspirován předčasnou smrtí femme fatale Milady Pakůrové (nádor na mozku) a konfrontací této smrti s Bohem a křesťanstvím. František Zavřel mířil umělecky i kariérně vždy vysoko, psal sebechvalné dopisy ministrům (Edvard Beneš, Emanuel Moravec) a sám sebe považoval za nadčlověka v Nietzscheho pojetí tohoto slova, který je svým závistivým a podprůměrným okolím po celý život šikanován, a to umělecky i politicky. Veřejně odsuzoval směřování 1. republiky a spisovatele spojené se státní mocí, což se mu následně vracelo v kritikách jeho děl (Čapek).
Protektorát V roce 1941 byl na vlastní žádost Emanuelem Moravcem reaktivován, tj. opět povolán do služby na úřednické místo Ministerstva lidové osvěty, kam ale ani jednou nepřišel a po celou dobu až do roku 1944, kdy byl podruhé penzionován za obecně urážlivý a současně sebepochvalný dopis Emanueli Moravcovi napsaný pod pseudonymem, bral celý úřednický plat. Navštěvoval kulturní večery Národní obce fašistické, kde jako zapálený vlastenec veřejně pohrdal Čechami „malých lidí“, Čechami Švejků a Čapků a propagoval ideál nadčlověka typu Napoleon, Nietzsche nebo Mussolini, což nutno dodat ale dělal i před Protektorátem. Také nesnášel bankéře a velkoburžoazii. František Zavřel se později oženil s 30 let mladší ženou za druhé světové války a ještě v roce 1944 se s ní rozvedl z existenčních důvodů po propuštění z ministerstva lidové osvěty.
Úmrtí Po II. světové válce byl vyšetřován pro podezření z kolaborantství, několik měsíců od května 1945 strávil ve vazbě, a poté musel žít v ústraní až do své smrti, přestože byla obvinění jako neodůvodněná stažena. V listopadu 1947, poté, co byl protiprávně vypovězen z bytu a byla mu ministerstvem informací na nátlak prezidenta Edvarda Beneše odebrána penze, stal se po neúspěšném pokusu nastěhovat se ke své exmanželce nedobrovolně bezdomovcem a nakonec byl zcela zubožený nalezen v pražských Letenských sadech, kde přespával a ačkoliv byl ihned převezen do nemocnice Na Františku, zakrátko zemřel.