1. 1923 Čuprija, † 6. 1. 1996 Praha
Narodil se v rodině učitele působícího na české škole v Jugoslávii. Po maturitě na reálném gymnáziu v Pardubicích (1941) studoval bohosloví na koleji Církve československé v Praze. Studium filozofie a sociologie absolvoval na FF UK (1945–46) a na univerzitě v Leningradě (1946–48). Vědeckou aspiranturu na univerzitě v Moskvě (přerušenou v r. 1951) mohl ukončit až v r. 1955 (obhajobou dizertace Protirevoluční podstata náboženské a pozitivistické morálky). V l. 1951–52 byl tajemníkem filozofického oddělení právě zřízeného Čs.-sovětského institutu v Praze, 1952–54 odborným asistentem marxismu-leninismu na UK, 1954–65 vědeckým pracovníkem FÚ ČSAV; v r. 1965 se stal samostatným vědeckým pracovníkem na tehdy založeném Sociologickém ústavu ČSAV. Po propuštění z ČSAV byl zaměstnán v Domě kultury ČSTVS v Pardubicích (1970–75), Laboratorních přístrojích v Praze a posléze v Ústavu technického rozvoje informací v Praze (1977–83).
Jeho první publikované příspěvky se týkají ponejvíce tehdy aktuálních otázek marxistické filozofie, zejména historického materialismu, a kritiky náboženské a pozitivistické morálky, Masarykovy filozofie a „masarykismu“. Zaměření na společenské aspekty filozofické látky přivedlo S. na počátku 60. let k sociologii. Snažil se přispět k jejímu prosazení do marxistické klasifikace věd a k jejímu faktickému obnovení u nás (v r. 1954 se stal členem komise, která měla formulovat obsahové zaměření marxistické sociologie a vymezit její vztah k historickému materialismu). Spolu s prováděním řady sociologických výzkumů (první, v r. 1962, se týkal „účasti pracujících na řízení strojírenského závodu“) promýšlel metodiku jejich analýz, která by vedla k adekvátnímu poznání zkoumané společenské skutečnosti, jejího stavu i možného vývoje. (L. Hrzal a J. Netopilík dokládali pak v knize Ideologický boj v české filozofii S. „revizionismus“ citátem ze S. studie týkající se „socialistické samosprávy“ – jako „systému přímé demokracie, ve které se každý jednotlivý občan a pracovník, každá legitimní skupina bezprostředně komunikujících občanů a pracovníků má právo skutečně se účastnit rozhodování ve svých organizačních jednotkách a prostřednictvím svých kolektivních delegátů i ve vyšších řídících organech“.) Od 1. ročníku Sociologického časopisu (1965) patřil k jeho častým přispěvatelům. Studium hodnotových orientací a jejich vývojové dynamiky korespondovalo s S. trvalým zájmem o etiku a její problematiku. Dokládá to i jeho spolupráce s brněnskými etiky, s jejich revuí Etika. – Řada S. textů vyšla v různých zájmových edicích (např. ve Studiích SÚ ČSAV, Společnosti pro šíření politických a vědeckých znalostí, ÚV KSČ aj.).
