Þórbergur Þórðarson

Pochází z odlehlého kraje na jihovýchodním pobřeží Islandu. Jako sedmnáctiletý opustil rodný venkov a odešel na moře, po třech letech se však vzdal svého snu stát se kapitánem a zůstal již v Reykjavíku. Studoval na tamnější univerzitě islandský jazyk a literaturu a současně se zabýval sbíráním lidových pověstí. Několik let pak byl učitelem a novinářem.

Islandský prozaik Thórbergur Thórdarson (Þórbergur Þórðarson, 1889–1974) vyrostl na odlehlém statku na východě pod ledovci, v sedmnácti letech odešel do Reykjavíku, navštěvoval lidovou školu, učitelský ústav, literární přednášky a živil se příležitostnou prací. Pro své posměšné pamflety byl zbaven místa učitele a žil poté jako svobodný spisovatel. Věnoval se esperantu, spiritismu a orientální filozofii. Proslavil se knihou autobiografických příběhů a esejů Dopis Lauře (1924), která znamenala myšlenkovou i formální revoluci v islandské literatuře a ovlivnila její další vývoj k modernismu. Jedinečné byly i jeho eseje a články s originálními postřehy o poměrech na Islandu. Řada jeho knih vychází z autobiografických zážitků a Thórdarson si jimi získal jméno svérázného islandského humoristy. Z vášně pro zajímavé lidské typy vznikl také jeho cyklus Životopis pastora Árniho Thórarinssona a líbezně humorné vyprávění o malé holčičce v Reykjavíku Píseň o květině. Česky vyšlo v překladu Heleny Kadečkové životopisné vyprávění Kameny mluví (č. 1965, 2004).