Johann Joachim Winckelmann

Německý estetik Johann Joachim Winckelmann (9. prosince 1717, Stendal – 8. června 1768, Terst) byl jedním ze zakladatelů dějin umění a moderní vědecké archeologie, především klasické archeologie. Winckelmann působil jako bibliotékář a kustod sbírek kardinála Albaniho v Itálii.

Jako první rozlišil starověké řecké, řecko-římské a římské umění a měl velký vliv na vznik klasicistického hnutí ke konci 18. století. Ve svém díle poprvé použil velkou systematickou kategorizaci uměleckých děl podle stylu, která je dnes základem moderní historie umění. Mnozí novodobí autoři jej také považují za otce dějin umění.

Jeho osudy jsou spjaty s výzkumy v Pompejích a Herculaneu, římských městech v Kampánii, zničených roku 79 výbuchem Vesuvu. Popel a láva tato města zakonzervovaly a zachovaly je jako nesmírně cenný doklad antické civilizace. Vykopávky se začaly provádět od roku 1718. Tyto výzkumy byly ovšem považovány za romantickou kuriozitu a nalezené sochy a artefakty zdobily zahrady neapolských šlechticů. Exaktní přístup k unikátním nálezům prosadil až Johann Joachim Winckelmann, který v roce 1762 vydal první Dopis o herkulánských objevech a o dva roky později druhý Dopis. V té době vychází i Winckelmannovo hlavní dílo, Dějiny umění starověku, které představuje nejvýznamnější syntézu a pojednání o vývoji antické kultury. Základy nové vědy – archeologie, položil Winckelmann v práci Monumenti antichi inediti roku 1767.