Dwight David Eisenhower
Tento autor se zabýval především vojenskou strategií a vedením během klíčových světových konfliktů. Jeho práce se často zaměřuje na logistiku a organizaci rozsáhlých vojenských operací, stejně jako na diplomatické aspekty mezinárodních vztahů v době válek a studených válek. Jeho vliv sahá od strategického plánování na nejvyšší úrovni po implementaci rozsáhlých infrastrukturních projektů. Jeho psaní nabízí pohled na budování a správu mocných organizací a na řešení globálních výzev prostřednictvím kombinace síly a diplomacie.
- října 1890 v Denisonu v Texasu se narodil budoucí generál a prezident USA D. D. Eisenhower. Brzy po narození se jeho rodina přestěhovala do města Abilene ve státě Kansas, kde mladík vyrůstal. V letech 1911-1915 vystudoval vojenskou akademii ve West Pointu. Poté byl převelen k výcvikové tankové jednotce, které velel George Patton. Po první světové válce sloužil na různých postech u pěchoty. Poté se od roku 1922 pohyboval ve štábních funkcích. V roce 1933 byl jmenován pobočníkem generála McArthura na Filipínách. V roce 1939 byl Eisenhower převelen zpět do USA. Válka v Evropě se ho stejně jako většinu Američanů moc nezajímala. Až 7. prosince 1941 pro něj začala druhá světová válka. Den poté vyhlásily USA válku Japonsku. Američané si přáli pouze válku proti Japonsku a otázka Německa nebyla vyřešena. Němci ji však vyřešily sami. 11.prosince 1941 vyhlásilo Německo USA válku.
V té době pracoval Eisenhower ve štábu pozemní armády. Jeho velitelem byl generál Marshall, který jej na počátku roku 1942 vybral jako šéfa operačního oddělení americké armády. Začátkem srpna se Eisenhower stal velitelem spojeneckých vojsk, které se měly vylodit v severní Africe (operace Torch). V průběhu operace se Eisenhower ukázal jako schopný diplomat, který dokázal převést Francouze na stranu Spojenců a 11. listopadu vydal francouzský admirál Darlan rozkaz k zastavení bojů. Spojenecký postup do Tuniska byl velmi pomalý a navíc stačili Němci rychle reagovat, a tak do Tuniska proudilo velké množství válečných zásob a materiálu. Na počátku roku 1943 nejevili Spojenci v Africe velkou chuť k útoku. Místo nich zaútočili Němci. Erwin Rommel se rozhodl k prolomení amerických linií u průsmyku Kasserine. Zaútočil začátkem února a brzy jeho tanky prolomily americká obranná postavení. Američanům se však rychle podařilo frontu stabilizovat a navíc jim přicházeli posily. Rommel moc posil neobdržel a ani ztráty tanků nebyly nahrazeny, proto tedy vítězství v průsmyku Kasserine nemělo na zhroucení vojsk Osy v Africe žádný vliv. Po porážce Italů a Němců v Africe bylo na konferenci v Casablance rozhodnuto o nové invazi ve Středomoří.
Spojenci se měli vylodit na Sicílii. 10. července se na Sicílii vylodila 7. americká a 8. britská armáda pod velením generála Eisenhowera. Hlavní cíl operace, město Messina kapitulovalo až v polovině srpna a pomalý postup umožnil Němcům stažení jejich vojsk z ostrova na Apeninský poloostrov. Po úspěšné operaci Husky (vylodění na Sicílii) se Američané a Britové začali přít o další strategii ve Středozemí a v celé Evropě. Američané požadovali vylodění ve Francii ještě v roce 1943, ale Britové se v roce 1943 chtěli vylodit v Itálii a oslabit jednotu Osy. 25. července byl v Itálii svržen dosavadní diktátor Mussolini a novým premiérem Itálie se stal generál Badoglio, který 3. září podepsal italskou kapitulaci. Tato kapitulace byla zveřejněna až 8. září 1943.
září se také vylodila britská 8. armáda pod velením generála Montgomeryho na jihu Itálie, v Kalábrii. Postup Britů byl však velmi pomalý, a tak zbývající vojsk vyloděná 9. září 1943 u města Salerno krvácela. Poté, co se Němci dozvěděli o italské kapitulaci, začali jednat. Obsadili celý Apeninský poloostrov a do Itálie byly poslány čerstvé divize. Nakonec se Spojencům podařilo z předmostí u Salerna postoupit do vnitrozemí počátkem října dobýt Neapol. V prosinci 1943 byl generál Eisenhower převelen do Anglie, aby se podílel na plánování vylodění spojeneckých vojsk ve Francii.
června 1944 provedla spojenecká vojska podle rozkazu Eisenhowera dlouho připravovanou a očekávanou invazi ve Francii. Počáteční postup byl však zastaven a vojska se držela na předmostí v Normandii až do příchodu generála Pattona. Ten se svojí 3. americkou armádou prolomil německé obranné linie. V listopadu 1944 narazili Spojenci na nové opevnění - Siegfriedovu linii - a jejich postup se zastavil. Postup byl ve znamení prudkých rozepří a hádek mezi americkým generálem Pattonem a britským maršálem Montgomerym. Eisenhower oběma velel a v podstatě působil v roli umírněného soudce. Oba generálové chtěli postupovat, ale Spojenci měli málo benzínu a jiných zásob, a tak mohl být proveden pouze jeden úder. Přednost dostal návrh maršála Montgomeryho, který počítal s velkým nasazením výsadkových jednotek hluboko v nepřátelském týlu k dobytí mostů, po kterých měly poté postupovat útočící pozemní jednotky. Mosty v Nijmegenu a Arhemu byly obsazeny výsadkáři podle plánu, ale pozemní útok byl velmi pomalý a úspěchu dosaženo nebylo.
Po tomto neúspěchu se situace na frontě uklidnila a Spojenci stáli před Siegfriedovou linií. 16. prosince 1944 zahájili Němci ofenzivu s cílem dobýt zpět přístavy v Belgii. Tato akce se Němcům nevydařila a Spojenci se pod Eisenhowerovým velením mohli vrhnout do nového útoku. V březnu 1945 překročili Rýn u města Remagen a 25. dubna se setkali s ruskými vojáky na řece Labi. 7. května podepsali Němci kapitulaci a válka v Evropě skončila. Eisenhower se stal velitelem okupačních vojsk USA v Německu. V listopadu byl generál jmenován novým náčelníkem štábu pozemního vojska. V roce 1948 se Eisenhower stal rektorem Columbijské univerzity v New Yorku.
- září 1949 bylo vytvořeno NATO a Eisenhower byl 19.prosince 1949 jmenován velitelem spojeneckých vojsk v Evropě. V roce 1952 definitivně odešel z armády. Z generála se stal žhavý kandidát na prezidentský post, a tak ho obě americké politické strany chtěly získat. On se rozhodl pro republikány a byl zvolen americkým prezidentem. 20. ledna 1953 složil inaugurační slib a stal se prezidentem USA. V roce 1956 opět porazil demokratického kandidáta a až do roku 1960 působil ve funkci prezidenta. Po odchodu z funkce si užíval stáří ve městě Gettysburg v Pensylvánii. 28. března 1969 však Dwight David Eisenhower zemřel.