Lubomír Sochor

Po studiu na FF (filozofie) a PF UK přednášel filozofii na PF UK, koncem 50. let též na FF v Brně; byl rovněž redaktorem Nové mysli, teoretického časopisu ústředního výboru KSČ. Za odpor proti procesům a kritikám Jugoslávie byl v r. 1961 obviněn z „titoismu“ a vyloučen z KSČ; v l. 1961–63 pracoval jako frézař. Po částečné rehabilitaci působil v l. 1963–69 opět na PF UK; 1965 docent filozofie. Pro účast na přípravě „pražského jara“ a mimořádného vysočanského sjezdu KSČ (který odmítl sovětskou intervenci ze srpna) byl (1969) znovu vyloučen z KSČ a odsunut na místo dokumentátora. R. 1979 emigroval do Paříže, kde přednášel na univerzitě, spolupracoval s Nouvelle Alternative a s Listy. Ze života odešel dobrovolně. V 60. l. přispěl u nás k rozšíření vlivu sociálně a kulturně kritické varianty marxismu (s využitím podnětů z Hegela, mladého Marxe, Freuda, Gramsciho, frankfurtské školy), k vydávání Gramsciho spisů, k propagaci marxistického strukturalismu L. Goldmanna. Inklinoval k pojetí marxismu jako „absolutního“ historismu a humanismu, jako překonání „ekonomismu“ a „moralismu“ (ve výslovném protikladu k Leninově pojetí dialektického materialismu). Ve studii Filosofie a ekonomie kladl tematiku odcizení a kritiky „zbožního fetišismu“. Zabýval se též vztahem marxismu a freudismu, připravoval spis o stalinismu a o sociologii sovětské společnosti. Některé jeho kritické studie z let 1969–86 o degeneraci totalitního režimu v sovětském bloku vydalo nakladatelství Index a redakce Listů ve sb. Úvahy o ideologii a praxi reálného socialismu.

Časopisecké příspěvky: ◦ Ke studii H. Marcuseho, Orientace 1967; LtN, Plamen, Světová literatura.

Předmluvy: ◦ Teoretické dílo A. Labrioly, A. Labriola: Eseje o materialistickém pojetí dějin, 1961; ◦ A. Gramsci: Historický materialismus a filosofie Benedetta Croceho, 1966; ◦ A. Gramsci: Poznámky o Machiavellim, politice a moderním státu, 1970.