Miloš Jůzl

V l. 1942–45 pracoval v Třebíči u firmy Baťa (kde také absolvoval tamější školu práce), potom v podniku Elite ve Varnsdorfu. Po maturitě na Státním kurzu pro přípravu pracujících ke studiu na vysokých školách (1949) studoval (1949–53) na PedF UK ruštinu a hudební výchovu; PhDr. Do r. 1957 učil na katedře marxismu-leninismu, potom na FF UK absolvoval vědeckou aspiranturu z estetiky u prof. Sychry (dizertace Estetické hodnocení). Od r. 1960 působil na FF UK, rok na katedře filozofie, poté na katedře estetiky (později přejmenované na katedru dějin umění a estetiky). Možnost habilitovat se dostal až v r. 1989; v r. 1991 byl jmenován profesorem estetiky a stal se také vedoucím opět samostatné katedry estetiky. Byl členem Svazu skladatelů (hudebněvědní sekce) a České společnosti pro estetiku.

Zabýval se (v univerzitních přednáškách a seminářích i v publikacích) hudební vědou, obecnou i hudební estetikou, dějinami estetiky a estetickou výchovou. Zajímal se rovněž o téma experiment v umění a estetice. Od původní marxistické orientace „po soustavném a často i zpětně trpkém hledání logicky vykročil směrem k fenomenologii, sémiotice a kritické teorii franfurtské školy“ (V. Zuska). K historiografii českého myšlení přispěl (vedle řady studií) především svou monografií o Otakaru Hostinském, v níž Hostinského význam pro řadu oborů (včetně filozofie) ukazuje se stálým zřetelem k soudobému pohybu společenskému i myšlenkovému.