Ivan Hodovský
Byl český marxistický filozof. Po maturitě na JSŠ v Blansku (1956) studoval v l. 1956–61 filozofii a dějepis na FF MU v Brně. V l. 1963–64 absolvoval postgraduální kurz filozofie na VŠP v Praze a v l. 1968–69 studoval moderní německou filozofii na PedF v Darmstadtu (SRN) u prof. K. Schlechty. Titul PhDr. získal v r. 1967, kandidátskou práci obhájil v r. 1976; v r. 1986 se stal docentem pro obor dějiny filozofie. V r. 1988 obhájil doktorskou dizertaci Problém světa v křesťanské filozofii a teologii a získal titul DrSc. V l. 1964–70 působil jako odborný asistent na FF v Brně, 1970–90 byl vědeckým pracovníkem Ústavu pro výzkum společenského vědomí ČSAV v Brně, v l. 1982–90 jeho ředitelem. Poté přešel na FF, od r. 1994 na PedF UP v Olomouci (zde přednášel na katedře občanské výchovy PedF). Hlavními okruhy jeho studijní a badatelské činnosti byly již od dob vysokoškolských studií filozofie hodnot, etika a filozofie náboženství. Pozornost přitom věnoval především německé filozofii 19. a 20. století (A. Schopenhauer, F. Nietzsche, M. Scheler) a také filozofii K. Marxe (především dílům z raného období jeho tvůrčí činnosti). V této souvislosti zkoumal zejména vznik a vývoj pojmu světový názor (Weltanschauung) a jeho významová a funkční spojení s pojmy ideologie, věda, náboženství ap. Snažil se tak jít za hranice slovních významových klišé užívaných v „učebnicovém“ marxismu. Podařilo se mu prokázat, že K. Marx nepoužíval výrazy „vědecký světový názor“, „vědecká ideologie“, „vědecký ateismus“ ap., ale že uvažoval v jiných intencích, v dimenzích „konce kritiky náboženství“, konce spekulativní filozofie, v dimenzích potřeby rozvoje sociálně kritické filozofie opírající se o znalost mechanismů ekonomických a historických stránek společenského života. Ve filozofii náboženství se soustředil na studium moderní teologie sekularizace, politiky a osvobození (D. Bonhoeffer, J. B. Metz). Metodu studia dějin pojmů využil rovněž v oblasti etiky, kde se soustředil na výzkum některých etických kategorií a na problematiku typologie morálek. V pozdějších letech se věnoval především sociálním aspektům etiky M. Schelera a jeho dějinně filozofickým vizím se zřetelem k principu tzv. vyrovnání. Všímal si rovněž některých Schelerových anticipací postmodernismu a návaznosti jeho filozofie na myšlenky A. Schopenhauera, F. Nietzscheho, popřípadě vnímání Schelerovy filozofie středo- a východoevropskými mysliteli (tzv. slovanský rys Schelerova způsobu uvažování).