Julius Zeyer

Český básník, prozaik a dramatik narozený 26. dubna 1841 pocházel z pražské měšťanské rodiny, která měla francouzský a židovský původ. Jeho rodným jazykem však byla němčina. Studoval německou reálku a poté techniku v Praze. Studia nedokončil, rozhodl se pro soukromé studium jazyků a literatury. V jeho tvorbě ho ovlivnila česká chůva, kterou považoval za ideální lidovou ženu a která mu vyprávěla staré příběhy.

Zeyer cestoval po celé Evropě. Po tom, co odmítl otcovo přání vést rodinný dřevařský závod, odcestoval do Ruska, kde působil jako vychovatel ve šlechtických rodinách. Jeho nejmilejším místem v Čechách byly Vodňany. Zde měl své přátele. Z literárních kolegů to byli např. Otakar Mokrý a František Herites.

Zeyer nesouhlasil se soudobou bázlivou měšťanskou společností. Do svých literárních děl obsazoval hrdiny schopné velkých citů, milujících svobodu a bojujících proti zlu. Nepotrpěl si na žádné pocty, které tak miloval Vrchlický.

Zeyer patřil mezi romantiky, i když v té době už literární svět od romantiky upouštěl. Náměty ke své tvorbě nacházel v dávné minulosti různých národů, patřil do nich také Orient. Psal zejména epiku veršovanou, nebo psanou prózou, méně pak lyriku. Snažil se o to, aby čtenář 19. století pochopil jiné kultury a snažil se vcítit do jejich života.

Jeho tvorba má vyváženou formu, je pro čtenáře srozumitelná. Používá v ní dlouhá souvětí, děj je i přes napínavou a někdy dobrodružnou zápletku, vyprávěn s vyrovnaností a klidem.

Julius Zeyer zemřel 29. ledna 1901 v Praze a jeho smrtí odešel další představitel proudu lumírovců české kultury.