Josef Wenzig

Josef Wenzig (1807, Praha – 28. srpna 1875, Turnov) byl český pedagog a převážně německy píšící spisovatel a libretista, autor libret k operám Bedřicha Smetany Dalibor a Libuše.

Po dokončení studií byl vychovatelem, např. v domě nejvyššího purkrabí hraběte Karla Chotka, kde se seznámil s řadou významných osobností českého kulturního a společenského života. V roce 1833 nastoupil jako profesor na pražskou reálku, kde setrval 16 let.

V revolučním roce 1848 byl zvolen do Národního výboru.

V roce 1853 ho jmenovali ředitelem českých škol reálných, tuto funkci udržel i po publikování svého Rozjímání rakouského občana o císařově dopisu z 9. září 1857 (ten napsal císař František Josef I. a vyjádřil se v něm ve smyslu, aby školy dbaly o rozvoj národních kultur). Wenzig vyznění dopisu otevřeně vyložil jako obranu češtiny ve školství, což obhájil i před hrozícím disciplinárním řízením ve Vídni.

V roce 1861 byl zvolen z okresů královehradeckého a nechanického do Zemského sněmu, kde v roce 1864 s poslanci Braunerem, Tonnerem a Zeithammerem prosadil přijetí návrhu zákona o jazykové rovnoprávnosti na školách nižších a středních, ačkoli byl původně předložen v roce 1861 poslaneckou menšinou. Byl i členem pražského zastupitelstva a jeho školské komise.

10. prosince 1864 byl Wenzig náhle penzionován z funkcí v české reálce, našel ale nové působiště založením Československé akademie obchodní. Byl i prvním předsedou Umělecké besedy a Matice lidu.

Závěr života strávil v Turnově, po smrti převezen do Prahy, kde byl slavně pohřben.