Walter Černý
5. listopad 1905 – 5. duben 1975
Žádný z českých ornitologů nemohl být celých třicet let po II. světové válce na pochybách, že když se mluví o „panu docentovi“, nemůže jít o nikoho jiného než o doc. dr. Waltra Černého. Byla to osobnost, určující po celou tu dobu českou ornitologii, jak svojí vlastní činností, tak prostřednictvím mnoha žáků, které pro celou vertebratologii vychoval. Walter Černý se narodil 5. 11. 1905 v Hamburku v rodině českého kožešníka. Po vypuknutí I. světové války otec nastoupil do rakousko-uherské armády; matka s 5 dětmi se odstěhovala přes Prahu do rodiště manžela v Uherském Ostrohu a v r. 1922 se stěhovala celá rodina do Žiliny. Již v Hamburku se začal Walter zajímat o přírodu a pozorovat zejména ptáky, což prohloubil jak při pobytu v Pomoraví, tak v horách okolí Žiliny. V roce 1925 začal studovat na přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity, spolu s O. Feriancem, V. J. Staňkem a celoživotním přítelem O. Jírovcem, byl žákem prof. Komárka, seznámil se s prof. J. Jandou a J. Musílkem. Prahu od těch dob neopustil. Studium absolvoval jako RNDr. v roce 1932 a nastoupil ve Státním zdravotním ústavu v Praze, kde založil a vedl Laboratoř pro zkoušení sexuálních hormonů a kde zůstal až do r. 1946. Přestože publikoval i z tohoto oboru úspěšné práce, zůstala ornitologie, převážně faunisticko-taxonomická, jeho životní náplní. Mohl se jí však plně věnovat až od r. 1946, od kdy až do své smrti měl na starosti tehdy naprosto začínající zoologii obratlovců na přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity a kde byl také v r. 1956 habilitován. Založil však externě tento obor i na nové Palackého univerzitě v Olomouci (1946–55). Na obou místech vychoval celou generaci po něm nastoupivších zoologů – vertebratologů a je možné říci, že nějakým způsobem ovlivnil všechny tehdejší české ornitology. Nebyl totiž typem badatele, ale spíše vědce: jeho původní ornitologické práce nejsou příliš početné a jsou spíše kazuistické, i když napsal vynikající skripta obratlovců, původní terénní klíč a podílel se na redigování prvých dvou svazků "Fauny ČSSR-Ptáci". Od mládí však měl především zájem o nové poznatky, kupoval a pročítal literaturu a všechny svoje znalosti dával do služeb diplomantů a všech zájemců. Ve svých žácích byl živým příkladem toho, že vynikající učitel nemusí být striktním dozorcem a ani příkladným v dodržování vlastních záměrů a termínů; nikdy nikoho do práce nenutil, ale vždy inspiroval k novým podnětům a práci. A to vždy s pochopením a životní noblesou, vlastní celé jeho osobnosti. Proto také byl později vždy svými žáky vítán a dala by se asi sepsat kniha z příhod, které mezi jeho žáky o něm – vždy v dobrém – kolují. Neoddělitelnou součástí jeho života byla Československá společnost ornitologická. Již jako posluchač v prvém ročníku pomáhal s prací při jejím založení (1926), byl pokladníkem, jednatelem (1941–52) a až do své smrti jejím předsedou (1952–75); schůze výboru pod jeho vedením byly především přátelským vyprávěním o ptácích a lidech spíše než formulací úkolů a termínů. Nechyběl při žádné konferenci nebo exkurzi, navštěvoval všechny stanice společnosti, i když jeho oblíbeným místem byla celá léta stanice KU kousek od Blatné u rybníka Velký Pálenec a stanice KU nedaleko Lomnice nad Lužnicí u rybníka Velký Tisý. Měl také velkou zásluhu na časopisu Sylvia, jehož byl redaktorem od založení 1936 až do sborníku z r. 1959. Byl členem Mezinárodního ornitologického komitétu, jeho znalosti francouzštiny vedly k členství v redakční radě časopisu Alauda, byl dopisujícím členem Maďarského ornitologického institutu a Deutsche Ornithologen-Gesellschaft. Ale zda je čestným členem ČSO, nevím; v každém případě by měl být v kronice společnosti na jednom z prvních míst. Po jeho smrti byla vydána v nakladatelstvi Artia Praha jeho kniha "Ptáci" na které posledních pár let pracoval. Tato kniha usnadní každému zájemci poznat a určit většinu ptačích druhů, s nimiž se v přírodě setká. Obsahuje základní informace, popis druhu, výskyt, nástin biologie i údaje o ptačích hlasech, vejcích, hnízdech a siluetách ptáků v letu. Cenné je, že i v českém vydání je názvosloví uvedeno v šesti jazycích. Přístupným textem, přehledností základních údajů a výtvarným doprovodem včetně mapek výskytu je tato příručka určena dospělým i mládeži. Postupně byla vydána ve více než 15 jazycích po celém světě, ale toho se už bohužel Walter Černý nedožil. Zemřel náhle 5. dubna 1975 v Praze na plicní embolii ve věku 69 let.