Virginie Satirová
26. červen 1916 – 10. září 1988
Virginia Satir byla průkopnicí v oblasti rodinné terapie, jejíž práce se zaměřovala na transformační změny a systémové propojení. Svým jedinečným přístupem pomáhala jednotlivcům i rodinám dosáhnout hlubšího porozumění a růstu. Její modely a metody jsou dodnes inspirací pro terapeuty a odborníky na organizační rozvoj. Satir vnesla do psychoterapie silný důraz na lidský potenciál a autenticitu.
Stala se mezinárodně uznávanou rodinnou terapeutkou. Své postavení si získala nekonvenčními terapeutickými metodami, bohatou praxí a výzkumem na poli rodinné terapie. Celý život se věnovala těmto otázkám až do své smrti v roce 1988.
Založila tzv. "Satiriánský model" který je unikátní strategií vedoucí k osobnostnímu růstu a zlepšení komunikačních schopností. Věřila, že prožitková terapie je intenzívní duchovní zkušenost a cesta k vnitřnímu self / Já, osoba /.
Terapeut pomáhá a vede lidi k tomu, aby byli schopni přijmout své pocity a bolest a také přijali vlastní prožitky a zkušenosti. Po přijetí negativních pocitů pak mohou prožívat radost a mír. Jsou schopni rozvíjet svůj osobní potenciál. Jejím základním přesvědčením bylo, že lidé mají lidsky růst a zlepšovat své kumunikační schopnosti především uvnitř rodiny.
Narodila se roku 1918 na farmě ve státě Wisconsin, USA. Studovala „Social Service Administration“ na chicágské univerzitě. Její první práce zahrnovala práci s dětmi a rodinami v Dallas Child Guidance Center, po čtyřech letech přešla na Illinois State Psychiatric Institute. V roce 1959 založila a odstartovala s Donem Jacksonem, Jules Ruskin a Gregory Batesonem prestižní Mental Reserch Institute v Palo Alto, California. Tento institut v současné době spoluvytváří metodiku rodinných terapií v USA. V průběhu svého života uspořádala stovky pracovních skupin a různých seminářů po celém světě. Přednášela na nich 5 komunikačních vzorců které jako první na světě popsala a zveřejnila. Učila model "validizace" lidské osobnosti. Pracovala ze sebeúctou. Její práce byly zaměřeny na osobní růst k humanismu a zlepšení zdraví.