Petronius Knihy

Satirikon či Satyrikon, v latinském originále Satyricon, je dobrodružný román římského spisovatele Petronia. Hlavními hrdiny jsou mladíci Encolpius (ten děj vypráví ze svého pohledu) a Ascyltus, kteří soupeří o mladičkého Gitóna. Místy je doprovází básník Eumolpus. Spolu putují jižníItálií a zažívají různá dobrodružství, často erotického rázu. V textu se střídá próza s veršem. Román byl původně mnohem rozsáhlejší. Do našich dnů se dochovaly jen zlomky, z nich nejdelší je Hostina u Trimalchiona. Zlomky Satyrikonu se vyznačují velkým množstvím rukopisných variant. Na mnoha místech je text nevratně poškozen, jinde nabízí celou řadu protichůdných interpretací. Důvodem je mimo jiné i to, že při líčení zábavy propuštěnců na hostině u zbohatlíka Trimalchiona autor využívá jazyka nižších vrstev společnosti, který se jinak v literární latině objevuje jen zřídka. Popisem Hostiny u Trimalchiona se inspirovala novověká šlechta při pořádání svých dvorských zábav. Nejslavnější banket podle Trimalchiona uspořádal na základě Leibnizova scénáře v roce 1702 hannoverský kurfiřt. Dochovanými zlomky Satyrikonu se inspiroval italský neorealistický režisér Federico Fellini k natočení stejnojmeného filmu. Hostinou u Trimalchiona a jí inspirovanou zábavou na hannoverském dvoře roku 1702 se inspiruje inscenace Satyrikon s.r.ó/ Satyrikon Inc. unLtd., která vznikla na scéně pražského divadla Alfred ve dvoře v roce 2006.

Hostina u Trimalchiona latinsky Cena Trimalchionis je nejrozsáhlejší zachovaná a patrně nejznámější část satirického románu Satirikon římského spisovatele Petronia Arbitra. Hlavní hrdinové Petroniova románu, Enkolpius (který příběh vypráví ze svého pohledu), Ascyltus a jejich sluha Giton, se dostanou na hostinu, kterou pořádá zbohatlý propuštěnec Trimalchio. Ten během celé hostiny dává nevkusným způsobem najevo své bohatství. Přitom vychází najevo také jeho nevzdělanost a nevychovanost. Petronius zachycuje hrubou zábavu propuštěnců. Vedle svého manžela se na hostině předvádí také jeho manželka Fortunata. Hosté bohatému hostiteli Trimalchionovi pochlebují, aby je příště pozval zase. Na závěr hostiny Trimalchio zinscenuje svůj vlastní pohřeb, aby věděl, jaké to bude, až zemře. Popis hostiny zesměšňuje mravy nejrůznějších vrstev tehdejší římské společnosti. Hostitel Trimalchio reprezentuje provinciální zbohatlíky. Trimalchio se snaží pozvané hosty omráčit nákladnými a nezvyklými chody. Tyranizuje je svými komentáři, historkami a exhibicí všeho druhu. Ani ostatní účastníci hostiny však nejsou líčeni v právě příznivých barvách. Jedná se o Trimalchionovy kumpány a parazity, kteří se přišli dobře najíst a hostiteli lichotí, aby je pozval znovu. Také hlavní hrdinové a vypravěč sám se přišli zadarmo najíst a napít.

Román z doby Neronovy. Satirikon či Satyrikon, v latinském originále Satyricon, je dobrodružný román římského spisovatele Petronia. Hlavními hrdiny jsou mladíci Encolpius (ten děj vypráví ze svého pohledu) a Ascyltus, kteří soupeří o mladičkého Gitóna. Místy je doprovází básník Eumolpus. Spolu putují jižní Itálií a zažívají různá dobrodružství, často erotického rázu.

Obsahuje: Platón, Xenofón, Cicero, Petronius, Seneca, Lúkiános. Svazek seznamuje s dalšími žánry starověkého písemnictví, s filozofickým a politicko-filozofickým dialogem a se satirou, satirickým románem, dialogem a dopisem.

This book is a reproduction of a historical work, presented in large print to enhance readability for individuals with impaired vision. The publishing house Megali is dedicated to making classic literature accessible, ensuring that important texts remain available to a wider audience.

Der Erzähler Encolpius schildert seine Abenteuer mit Ascyltos und seinem Geliebten Giton, die von einem ausschweifenden Leben geprägt sind. Ihre Handlungen werden von sexuellen Bedürfnissen, Habgier sowie Fress- und Trunksucht bestimmt. Der Hauptteil, bekannt als das Gastmahl des Trimalchio, zeigt eine wichtigtuerische Gesellschaft von Neureichen, die sich in geschmacklosen Scherzen und absurden Scheinbildungen einem skurrilen Gelage hingibt. Ein Höhepunkt ist Trimalchios Inszenierung seines eigenen Begräbnisses, das mit einem lauten Aufruhr endet, als die Feuerwehr eingreift. Später trifft Encolpius den Dichter Eumolpus, der auf der Schiffsreise die berühmte Geschichte einer ephesischen Witwe erzählt. Diese verliebt sich während der Totenwache ihres Mannes in einen Soldaten, der die gekreuzigten Räuber bewacht. Der Soldat verführt sie und ihre Magd, während gleichzeitig eine Leiche gestohlen wird. Um der Todesstrafe zu entgehen, hängt der Soldat kurzerhand den verstorbenen Gatten der Witwe als Ersatz ans Kreuz. Nach einem Schiffbruch gelangen Encolpius und Eumolpus nach Kroton, wo sie Erbschleicher betrügen und in Saus und Braus leben. Encolpius leidet jedoch unter seiner Impotenz, die ihn bei seinen Liebschaften quält. Das Werk erinnert stark an die Odyssee, in der Odysseus von Poseidon geplagt wird, während Encolpius vom Fruchtbarkeitsgott Priapus gepeinigt wird und aufgrund seiner Impotenz sein Ziel nicht erreicht.