James Herriot

Wight se narodil 3. října 1916 v Sunderlandu v Anglii jako syn Jamese Henryho Wighta a Hannah Bell Wightové. Jeho otec byl lodní zámečník a pracoval také jako poloprofesionální hudebník, mimo jiné jako pianista němých filmů v kině. Jeho matka byla profesionální zpěvačka a od poloviny 20. let také provozovala úspěšnou krejčovskou dílnu.Ačkoli pocházeli ze Sunderlandu, Wightovi rodiče žili od svého sňatku v roce 1915 v Glasgow, kde byl také založen lodní průmysl, ale bylo zde více příležitostí pro jejich hudební aktivity. Wightova matka odcestovala do Sunderlandu na narození svého syna a vrátila se do Glasgow s dítětem o tři týdny později. Wight zde vyrůstal, v letech 1921 až 1928 navštěvoval základní školu Yoker Primary School a v letech 1928 až 1933 střední školu Hillhead High School.

Wightův syn Jim ve své biografii popírá předpoklad, že Alf Wight vyrůstal v naprosté chudobě. Ačkoli Wightovi rodiče nebyli zrovna bohatí, vždy měli své živobytí a byli schopni nabídnout Wightovi dobré dětství: Článek v hobby časopise Meccano Magazine podnítil Wightův zájem o veterinární medicínu. O několik týdnů později, když profesor veterinářství na střední škole Hillhead představil veterinární profesi, byl mladý Wight nadšený a pokračoval v učení se o školení a požadavcích. Po škole nastoupil na College of Veterinary Medicine v Glasgow, kterou absolvoval v prosinci 1939.

Ve volném čase se věnoval spoustě sportů, zejména fotbalu a tenisu, a chodil na túry po horách v okolí Glasgow.

Po studiích pracoval Wight jako asistent ve veterinární praxi J. J. McDowalla v Sunderlandu, kde již jako student absolvoval stáže. McDowall měl o Wightovi vysoké mínění a často mu nechával praxi samotné, ale z finančních důvodů mu nemohl nabídnout stálé zaměstnání. Proto se Wight 18. července 1940 přesunul do veterinární praxe o 5 let staršího veterináře Donalda Sinclaira v Thirsku, kde od začátku dostával nejen stálý plat, ale také podíl na zisku. Vzhledem k tomu, že Sinclair byl povolán do armády krátce poté, co Wight vstoupil do praxe, Wight, s malými zkušenostmi a na neznámém území, musel vést praxi sám, což vyžadovalo tvrdou práci, ale také intenzivní zkušenosti. Ale po pouhých několika týdnech byl Donald Sinclair propuštěn z vojenské služby. S ním a jeho mladším bratrem Brianem, o rok starším než Wight, který stále studoval, ale pomáhal v praxi, zažil Wight mnoho událostí, které později popsal ve svých knihách. V této praxi zůstal aktivní po zbytek svého života.

V roce 1941 se Wight setkal se sekretářkou Joan Catherine Anderson Danbury (28. března 1919 – 14. července 1999) na tanci; vzali se 5. listopadu 1941 v Thirsku. Wightova matka byla zklamaná, že se její jediný syn oženil s prostou dívkou z chudé rodiny. Pro Wighta, který měl po celý život své rodiče velmi rád, ale byl také přesvědčen, že našel přesně tu správnou partnerku, to byl vyčerpávající konflikt. Wightovi měli dvě děti: James Alexander ("Jim", 13. února 1943) se také stal veterinářem a převzal otcovu praxi. Rosemary ("Rosie", 9. května 1947) se stala lékařkou. Ve skutečnosti se také chtěla stát venkovskou veterinářkou, ale Wight jí to rozmluvil, protože věřil, že žena není schopna splnit fyzické požadavky této profese. Poté, co se později setkal s vynikajícími veterináři, však svůj přístup k Rosie v knihách několikrát zpochybnil.

V březnu 1941 německá Luftwaffe bombardovala loděnice v Glasgow a vážně poškodila dům Wightových rodičů. Pod tímto dojmem se Wight dobrovolně přihlásil do Královského letectva, i když byl osvobozen od vojenské služby jako veterinář. V listopadu 1942 byl povolán a vycvičen na pilota, ale v srpnu 1943 byl propuštěn jako zdravotně nezpůsobilý. Důvodem byla anální píštěl, na kterou trpěl celý život, a zpackaná a lékařsky zbytečná Extraktion.Am 2. května 1949 se Wight připojil k Sinclairově praxi jako plnohodnotný partner – krok, ke kterému se Sinclair dlouho nemohl odhodlat. Fixní podíl na zisku znamenal pro Wight velkou finanční zálohu. V zimě roku 1953 se rodina Wight přestěhovala ze starého a příliš velkého zkušebního domu do vlastního domu "Rowardennan". 8. dubna 1960 Wightův otec náhle zemřel na infarkt, když byl Wight na cestě do Glasgow navštívit své rodiče. V důsledku tohoto šoku Wight, který byl již tak pod velkým tlakem kvůli své profesi, která vysává energii, upadl do depresí, které překonal během dvou let díky štědré pomoci friends.In 1961, Wight doprovázel jako veterinář přepravu ovcí lodí do Klaipėdy (Memel) a v roce 1963 leteckou přepravu dobytka do Istanbulu. V soukromém životě strávil několik dovolených na Mallorce. Země, které navštívil, ho fascinovaly natolik, že se následně naučil rusky a španělsky. V roce 1965 se Wight rozhodl realizovat dlouho hýčkaný plán a napsat knihu o životě veterináře; Po několika pokusech vyšla v roce 1970 jeho první kniha, která byla na dílo dosud zcela zcela neznámého autora mimořádně úspěšná. Protože Wight měl stále k dispozici mnoho vypravěčského materiálu, následovaly další knihy se vzrůstajícím úspěchem.

Wight byl potěšen popularitou svých děl, ale nepřerušil svou veterinární praxi; Psaní vždy považoval za koníček. Obzvláště se mu nelíbila veřejná vystoupení. Jeho syn Jim ve své biografii několikrát cituje rčení: "Jsem z 1 procenta spisovatel a z 99 procent veterinář." Wight obvykle psal večer po dlouhém dni v práci v obývacím pokoji, zatímco zbytek rodiny seděl před televizí. Po vydání své sedmé knihy The Lord God Made Them All v roce 1981 se rozhodl přestat psát a až do roku 1988 nedal nic na papír, ale vrátil se ke své profesi. Ale když byly od roku 1987 produkovány 4. až 7. série televizního seriálu, byl požádán o další materiál. Během čtyř let to vyústilo v jeho poslední knihu, Every Living Thing, která vyšla v roce 1992, okamžitě se stala bestsellerem a zůstala jím několik měsíců.

V roce 1991 Wight, 75 let, odešel z práce v praxi. V prosinci 1991 klinické vyšetření odhalilo rakovinu prostaty, načež Wight šel na léčbu do nemocnice Lambert Memorial Hospital v Thirsku. Plně využil předpokládaný zbývající život v délce tří let, i když jeho zdravotní stav se neustále zhoršoval. Navzdory bolestem zůstal aktivní v domě a na zahradě, chodil na procházky po okolí a také navštěvoval zápasy svého fotbalového klubu AFC Sunderland až do měsíce před svou smrtí.

V časných ranních hodinách 23. února 1995 zemřel ve věku 78 let ve svém domě v Thirlby po dvou dnech upoutání na lůžko. Byla s ním jeho manželka, dcera Rosie a její dcera Emma; jeho syn Jim v noci hlídal otcovu postel a byl v té době na návštěvě na farmě.

Podle Wightova přání se rozloučení zpočátku slavilo v malém rodinném kruhu. Tělo bylo zpopelněno a popel rozptýlen na Whitestone Cliff východně od Thirlby, jednoho z Wightových oblíbených míst.

Dne 20. října 1995 se v York Minsteru konala velká veřejná vzpomínková bohoslužba, které se zúčastnilo 2 300 návštěvníků. Oblast kolem Thirsku mezi národním parkem North York Moors na východě a národním parkem Yorkshire Dales na západě je nyní známá také jako Herriot Country. Thirsk nese na svých městských cedulích podtitul "Domov Jamese Herriota".

Wight je svými současníky popisován jako mimořádně přátelský člověk s velmi pozitivním přístupem k životu. Když ho příjmy z jeho spisovatelské činnosti vystavily vysoké dani z bohatství vládnoucí Labouristické strany (v roce 1976 činil Wightův zdanitelný příjem 165 000 liber, jeho daňová sazba byla 83 procent), odmítl následovat ostatní anglické autory bestsellerů do daňového ráje Jersey (což by mu umožnilo legálně přivézt velkou část svých příjmů do Anglie po roce pobytu). Kromě toho, že by to znamenalo přerušení jeho praxe, chtěl žít v Anglii jako Angličan a přijal vysoké daně s poznámkou, že jich zbývá ještě víc než dost. Wightovým oblíbeným zvířetem po celý život byl pes, i když měl také velmi rád kočky. Říká se, že Wight měl psa s sebou prakticky vždy a všude. Jeho vlastní psi jsou známí podle jmen: Dan (labradorský retrívr), Hector (Jack Russell teriér) a Bodie (border teriér).