Ferdinand Krch

KRCH Ferdinand (* 7. 5. 1881 Praha, + 13. 4. 1973) - český pedagogický pracovník a spisovatel.

Zabýval se tvorbou pro děti a mládež, většinou redakční prací. Rovněž sběratel říkadel.

Ferdinand Krch vystudoval reálné gymnázium v Praze-Smíchově a roku 1905 Právnickou fakultu Karlovy univerzity. Po zralé úvaze se však rozhodl věnovat výchově dětí. Do roku 1919 učil na pražských obecných školách, v internátní škole Jednoty pro blaho propuštěných káranců, 1913 otevřel s Josefem Křičkou bezplatný hudební ústav pro děti. Začátkem 30. let se připojil k P. Pitterovi a jeho spolupracovníkům, kteří se rozhodli vybudovat Milíčův dům, denní domov pro zanedbané žižkovské děti. Těm pak věnoval bezplatně veškerý svůj volný čas až do roku 1951. V době slavnostního otevření Milíčova domu v roce 1933 měl už Krch za sebou mj. čtyři roky vedení Domu dětství v zámečku v Krnsku, internátní školy pro 60 sirotků po legionářích. Krnsko navštívilo mnoho našich i zahraničních delegací; ředitel pokusných škol v USA profesor Washburne o své návštěvě napsal: Kdybych byl na své cestě do Evropy neviděl nic více než Dům dětství v Krnsku, stálo to za to, že jsem do Evropy jel. ... Dům dětství je nejzajímavější a nejpokrokovější školou na evropském kontinentě.

S pedagogickou činností byla spojena i Krchova činnost publicistická. Spolupracoval s řadou časopisů, od roku 1919 řídil časopis pro mládež Zlatá brána, později redigoval dětské časopisy Lípa a Radost (zde spolupracoval s J. Ladou). Krch je autorem nebo spoluautorem mnoha dětských knih, divadelních her a zpěvníčků. Po roce 1945 spolu s učitelem Ladislavem Havránkem psal nové čítanky, počtářské listy a pomůcky pro mateřské školy, prvňáčky i zvláštní školy; několik z nich vyšlo i v zahraničí.

V roce 1944 byl Krch spoluzakladatelem ilegálního Výboru křesťanské pomoci židovským dětem. Pro tyto děti byly v květnu 1945 zřízeny ozdravovny v zámcích Štiřín, Kamenice, Olešovice, Lojovice a v penzionu Ládví, kde bylo v letech 1945-47 společně vychováno 810 dětí různých národností: židovských dětí, které poznaly hrůzy nacistických koncentračních táborů, a německých dětí z českých internačních táborů, z nichž některé prošly i Hitlerjugend. Byl to čin ve světové pedagogice ojedinělý. Hledání domova a rodičů pro tyto děti se pak přesunulo do Milíčova domu.

Po roce 1948 zůstala řada prací F. Krcha pouze v rukopise, nebyl vydán ani Dům dětství. Ferdinand Krch o tom napsal: Věřím, že žádná dobrá myšlenka se nemůže ztratit, jen musí trpělivě čekat, až přijde ten, kdo ji svým pochopením a láskou rozdmychá k novému životu a bude ji dále zdokonalovat a rozvíjet podle potřeb doby.