Wolfgang Borchert
20. květen 1921 – 20. listopad 1947
Spisovatel, básník, dramatik. Narozen 20. 5. 1921 v Hamburku. Jeho otec byl učitelem, matka spisovatelka lokálního významu. Vyrostl v Hamburku, navštěvoval reálné gymnázium. Učil se knihkupcem, ale toužil se stát hercem. Na velmi krátkou dobu se mu toto přání splnilo. V roce 1941 byl povolán k wehrmachtu, utrpěl zranění, pro své antinacistické smýšlení byl několikrát zatčen a nakonec na devět měsíců uvězněn v Moabitu. S otřeseným zdravím se vrátil z války a pracoval pak jako asistent režie, kabaretiér, režisér. Zemřel 20. 11. 1947 ve švýcarském sanatoriu v Basileji. Jeho neobsáhlé dílo je rozervanou, upřímně lidskou i uměleckou výpovědí příslušníka tehdejší mladé generace. První verše senzitivního chlapce, psané pod vlivem jeho literárních lásek (Rilke, Hölderlin, Ringelnatz), prokazují velký talent a jsou předznamenáním jeho prózy. Vyšly ve sbírce Lucerna, noc a hvězdy (Laterne, Nacht und Sterne, 1946). První povídka "Pampeliška" (Hundeblume, 1947) je výkřikem jeho svedené generace, sbírka povídek Toto úterý (An diesem Dienstag, 1947) obsahuje většinou prózy s tématem války a fronty. Drama Venku přede dveřmi (Draussen von der Tür, 1947), tragédie navrátilce z války, patří k nejvýraznějším a nejznámějším protiválečným dílům západoněmecké literatury. Až v roce 1962 vychází sbírka próz z pozůstalosti Smutné geránie (Die traurigen Geranien).