Ivan Stepanovič Konev

Ivan Stěpanovič Koněv (Иван Степанович Конев) (*28.12.1897, † 21.5.1971) byl sovětský vojenský důstojník, velev ve Velké vlastenecké válce, byl maršálem Sovětského svazu (1944), 2x Hrdinou Sovětského svazu (1944, 1945).

Narodil se ve vesnici Lodějko v Kirovské oblasti jako syn chudého rolníka. Od roku 1913 pracoval jako dělník na pile. Několik měsíců po VŘSR v roce 1917 vstoupil do komunistické strany a v únoru 1918 se se stal příslušníkem Rudé armády. V jejich řadách pak bojoval v těžkých letech občanské války. I po válce se věnoval vojenské dráze a zastával různé vojenské funkce. Praktické zkušenosti si doplňoval teoretickým studiem a v roce 1934 absolvoval fakultu vojenské akademie. 22.června 1941 hitlerovské Německo napadlo Sovětský svaz. Už v červenci propukly u Smolenska urputné boje. V tomto prostoru byla soustředěna i 19.armáda, jíž velel I.S. Koněv. V září 1941 byl jmenován velitelem Západního frontu, jenž byl v následujícím měsíci zničen německými útoky a jeho od trestu smrti zachránil později maršál Sovětského svazu Georgij Konstantinovič Žukov. Od poloviny října 1941 velel vojskům Kalininského frontu, podařilo se mu zastavit německý postup, stabilizovat frontovou linii a v prosinci 1941 se jeho vojska úspěšně zapojila do protiofenzivy u Moskvy. V průběhu jara a léta 1942 se marně pokoušel o prolomení německé obrany v oblasti Rževa, v srpnu 1942 se stal velitelem Západního frontu, jehož vojska ztroskotala při snaze o průlom nepřátelské fronty během operace Mars v oblasti Syčovky. Po krachu dalšího pokusu o ofenzívu počátkem roku 1943 byl v březnu 1943 jmenován velitelem Severozápadního frontu, koncem června 1943 se stal velitelem Stepního frontu, který rozhodl bojové akce v jižním oblouku kurského výběžku a následně se podílel na osvobozování levobřežní Ukrajiny. Od října 1943 velel 2. ukrajinskému frontu, během zimní ofenzívy 1943-1944 se podílel na osvobozování pravobřežní Ukrajiny, v únoru 1944 byl povýšen na maršála Sovětského svazu. Od května 1944 velel vojskům 1. ukrajinského frontu, podílel se na osvobození jižního Polska, dobytí Slezska a Saska, jeho vojska se účastnila závěrečného útoku na Berlín (tvořila jižní křídlo sovětského úderného uskupení), poté osvobodila severní, střední a východní Čechy a jako první se dostala v květnu 1945 do Prahy. V červnu 1945 byl jmenován velitelem Střední skupiny sovětských vojsk v Rakousku, od června 1946 zastával funkci hlavního velitele pozemního vojska. V květnu 1955 byl postaven do čela Hlavního velitelství spojených ozbrojených sil členských států Organizace varšavské smlouvy a vedl brutální potlačení Maďarského povstání sovětskou armádou. V červnu 1961 se stal velitelem Skupiny sovětských vojsk v Berlíně, přičemž se podílel na řešení druhé berlínské krize výstavbou tzv. Berlínské zdi. V létě 1968 svojí osobou zaštítil zpravodajský průzkum Československa před vpádem vojsk Varšavské smlouvy. Zemřel 21.května 1973.