W. S. Merwin Knihy

“Metaphors, puns, surrealist visions, converted into sharp, disturbing little narratives . . . only a poet, and a good one, could have written it.” — The Atlantic MonthlyW.S. Merwin’s acclaimed short prose pieces — many of which first appeared in The New Yorker — blur the distinction between fiction, poetry, essay, and memoir. Reminiscent of Kafka, Borges, and Beckett, they evoke mythical patterns and unlikely adventures and raise questions about art, reality, and meaning. As the, itself fabled, Saturday Review once remarked, the prose pieces have “astonishing range and power.”The Book of Fables comprises all the short prose from two of Merwin's out-of-print collections, The Miner’s Pale Children and Houses and Travellers. The pieces run from a single sentence to a dozen pages and create a poetic landscape both sere and sensuous.

Voices is a collection of poetic aphorisms written over several decades by Antonio Porchia and translated by W.S. Merwin. Spontaneous, succinct, and wise, these aphorisms have the spiritual character of the world's great religions-especially Buddhist and Taoist epigrams-and the subtle attention to language of our best literature. Voices is Porchia's only book, which he augmented and revised throughout his life. By the time of his death, it had become a classic, published in over a dozen different Spanish-language editions; today there are also translations into German, French, and Italian. This new bilingual edition, revised and updated with an introduction by Merwin, brings back into print one of Latin America's great literary enigmas.

A collection centered in myth, A Mask for Janus is the 49th volume of the Yale Series of Younger Poets

Brings back into print all the poems from The Compass Flower (1977), Feathers from the Hill (1981), and Opening the Hand (1983).

Zvedněme hlavu z proudu dní, kterým se necháváme nést, a rozhlédněme se – kam to vlastně máme namířeno? K úvahám potřebujeme klid, tak opusťme město přeplněné lidmi. Bude stačit pouť lesem, při které nohama rozhrnujeme listí? Aspoň jediný tichý týden přemítat v lesních samotách! „Člověk je tím bohatší, čím méně má věcí, o které se musí starat. (…) Šel jsem do lesů, poněvadž jsem chtěl žít uvážlivě, utkat se s podstatou života… Nechtěl jsem žít tím, co není život, vždyť žití je cosi tak vzácného, a nechtěl jsem žít odevzdaně – to jen kdyby nic jiného nezbývalo. Přál jsem si žít všemi smysly a zcela vysát morek života, žít tak zásadově a spartánsky, abych se odpoutal od všeho, co není život.“ Thoreau líčí život spjatý s přírodou, dva roky prožité uprostřed massachusettských lesů ve srubu postaveném vlastníma rukama. Jeho pohled je inspirující a naléhavě aktuální…