Vilém Hejl
24. září 1934 – 23. leden 1989
Vilém Hejl (*24. září 1934, Praha – †23. ledna 1989, Mnichov) byl český prozaik, scenárista a překladatel. Otec byl inženýr architekt, před únorem 1948 odborový rada ministerstva techniky. Po maturitě na Drtinově gymnáziu v Praze na Smíchově (1953) nebyl Hejl z politických důvodů přijat na vysokou školu. 1953–54 byl vězněn za „sdružování proti republice“. Vystřídal nejrůznější zaměstnání (technik a dokumentátor v projekčních ústavech, redakční tajemník Ústavu zdravotnické osvěty), 1957–59 absolvoval vojenskou službu, od 1959 ve svobodném povolání. Jako spolupracovník Krátkého filmu napsal scénáře zhruba k šedesáti dokumentárním a populárně vědeckým filmům. Překládal z polštiny, angličtiny a ruštiny beletrii a rozhlasové a televizní hry. 1968, kdy byl v rámci rehabilitačního řízení přijat na FF UK, byl tiskovým tajemníkem K 231 a členem českého gremia Tschechoslowakisches Büro für Kultur und Wissenschaft v Mnichově, odkud se vrátil v prosinci 1968. 1969 byl vedoucím edičního úseku Společnosti pro lidská práva, 1977 podepsal Chartu 77. 1978 se vystěhoval do Rakouska, 1979 do NSR, kde byl zaměstnán v rozhlasové stanici Svobodná Evropa v Mnichově (v rozhlasových relacích se zaměřil na politické komentáře, knižní recenze, eseje). Byl členem organizací českého exilu (PEN klub, Společnost pro vědy a umění) i spolků zahraničních (Bayerischer Journalisten Verband). Odborně zaměřené historické příspěvky, eseje a recenze publikoval v Literárních listech, Listech, Studentu, Svobodném slovu, Zítřku, v zahraničí pak v Českém slovu (Mnichov), Obrysu (Mnichov), Národní politice (Mnichov), Svědectví (Paříž), Studiích (Řím), Zpravodaji (Curych), Západu (Ottawa), Amerických listech (New Jersey), Proměnách (New York), Revue napětí a humoru, Magazínu (Curych). Spolupracoval na vydání mimořádného československého čísla polského exilového měsíčníku Kultura (Paříž 1969). Na motivy prózy Sebrané zločiny Vladimíra Hudce natočil Martin Frič film Přísně tajné premiéry (1968). 1965 byla pro nakladatelství v Českých Budějovicích připravena novela Slavobrána. V rukopise zůstaly rovněž, kromě několika televizních her a povídek, román Návrat nežádoucí a románové novely, které byly zároveň koncipovány jako rozhlasové hry. Některé vysílal rozhlas v Polsku a Rakousku, mj. hru Hodina hvězdopravců, podle níž Hejl později napsal román. Hejl je autorem rozhlasových her vysílaných brněnským studiem Čs. rozhlasu: Sebrané zločiny Vladimíra Hudce (1960) a Trochu málo na ságu (1967). Jako textař a fejetonista spolupracoval pod pseudonymem Vladimír Hudec se scénou Umělecké besedy (též překlady), jménem Radim Novák podepsal literárně dramatické pásmo o vyhlazení Lidic Veřejné přelíčení (1978). V rádiu Svobodná Evropa a v exilovém tisku užíval občas šifry vh. Vilém Hejl knižně debutoval parodickým detektivním románem Sebrané zločiny Vladimíra Hudce (podle rozhlasové hry) s titulní postavou spisovatele detektivních příběhů a zároveň inteligentního lupiče, který ve svůj prospěch využívá chyb byrokratického aparátu socialistického systému, aby mu však nakonec podlehl. Prvky lehčího žánru v sobě nesou i pozdější romány, které prostřednictvím historických témat kladou zásadní etické otázky. V prvním z nich (Zásada sporu), situovaném do období Bílé hory, je na příběhu Šimona Lomnického z Budče doloženo přesvědčení o možnosti zachovat si vlastní tvář i v okamžiku střetu s protichůdnými mocenskými silami. V románu Ex offo autor staví na paralele mezi dramatickou zápletkou z prusko-rakouské války roku 1866 a jedním lidským údělem z doby normalizace. Románovou studií o lidském charakteru deformovaném totalitaristickou ideologií je Hodina hvězdopravců, v níž je na žánrovém půdorysu akční prózy rozehrán příběh velitele elitního nacistického komanda a jeho protihráčů: skupiny astrologů, kouzelníků a kartářů. Hejl je rovněž autorem rozsáhlého časopiseckého eseje o detektivním žánru Poznámky čtenáře českých detektivek (čas. Proměny 1979, Knokaut 1991). – V historické studii Zpráva o organizovaném násilí (spoluautor Karel Kaplan) Hejl analyzoval roli komunistické strany od konce války do únorového převratu a její následnou destruktivní činnost; studie Rozvrat. Mnichov a náš osud je věnována analýze tří porážek československé demokracie v letech 1938, 1948 a 1968.