Radka Denemarková Knihy

Kniha o Petru Léblovi (1965–1999), na které autorka pracovala několik let, je pokusem o svébytnou monografii divadelního režiséra, scénografa, herce, někdejšího uměleckého šéfa Divadla Na zábradlí. Současně je však pokusem o zmapování života jednoho nešťastného mladého muže a doby, v níž žil. Kniha je tak nejen příběhem Léblovy divadelní práce: zachycuje proměny dobového vnímání divadla a umění v širším kontextu, ale je také kronikou přelomu dvacátého a jednadvacátého století. Doby, která Lébla katapultovala na výsluní. Denemarková si však klade i otázku, zda nešlo jen o „nafouklou bublinu“, která se objevila po pustých a ideologicky nekompromisně utvářených letech, či zda cosi podstatného z Léblova kontroverzního způsobu práce přetrvalo dodnes. Nevyhýbá se ani extrémní tezi, zda Léblova výrazná a nepolapitelná „image“ nebyla „pozoruhodnější“ než dílo samo.

Kniha podrobně seznamuje s dílem našeho předního filmového a divadelního režiséra. Příloha knihy pak obsahuje chronologický soupis díla, úvahy E. Schorma a ukázku z rukopisných poznámek k filmu Zrcadlení.

Vlak projíždí devatenáctým stoletím a míří k nám. Kdysi nejbohatší člověk na světě John D. Rockefeller objevil sílu ropy a také fakt, že mít moc znamená i právo chtít cokoliv. George Sandová zjistila, že může být nejsvobodnější ženou na světě, kouřit dýmku, milovat a zrazovat muže i ženy. A tvořit. A Božena Němcová? Má jakéhosi manžela, čtyři děti, vlčí hlad a obrovský talent. A kolem národ, který nepomáhá ani neodpouští. A zoufalou potřebu svobody a psaní všemu tomu navzdory. Zásadní a mnohovrstevnatý román Radky Denemarkové konfrontuje v krátkých epizodách životy těchto tří lidí, ne kvůli nim a historii, ale kvůli tématům, která se od té doby v různých podobách stále opakují: svoboda žen, bezohledná moc peněz a neviditelnost chudoby, velikost světa a malost jednoho národa a neporazitelná síla umění!

Sedmnáctiletý Leo Auberg touží po úniku z každodenní nudy, chce zažít něco nového a vzrušujícího. Ale především si přeje zmizet z provinčního městečka, kde musí skrývat své pravé já. Z jeho přání se zanedlouho stane noční můra. „Byly tři hodiny v noci 15. ledna 1945, když mě hlídka odváděla. Přituhovalo, bylo -15 °C.“ Tak začíná mladý muž svůj příběh o deportaci do ruského pracovního lágru a pětiletém odloučení od rodiny, o životě v nelidských podmínkách, o všudypřítomné smrti, mučivém hladu a mrazu. V románu Rozhoupaný dech, za který získala v roce 2009 Nobelovu cenu za literaturu, Müllerová líčí osud německého obyvatelstva v rumunském Sedmihradsku, které bylo na Stalinův rozkaz odsunuto v dobytčích vagonech do ukrajinských pracovních lágrů, aby otrockou prací splatilo válečný dluh.

Rozsáhlý román inspirovaný autorčinými pobyty v Číně. Do osudu několika rodin odlišných generací z evropských zemí i sociálních vrstev zasáhne tatáž rozhodující věta. Český podnikatel, jeho manželka a dospívající dcera, ruský diplomat, francouzský literát, studentka kaligrafie, kuchař a řada dalších hrdinů. A jejich rodinná traumata, krize středního věku, vyhoření nebo puberta. Poutníci a cestovatelé, kteří odjeli do Číny, aby si uklidili ve svém životě, ale jejich svět se dál rozpadá. Něco nenávratně ztrácejí a sami nejsou s to to pochopit. Hledají pevný bod v minulém životě, ale nevědí, na co si vzpomenout. A tak jako v jejich soukromých příbězích dochází k dramatickému zlomu, něco podstatného se láme a mění v osudech nás všech. Starý svět Evropy končí a nikdo netuší, co začíná. A tak jako každá z postav románu zažije mezní situaci jako existenciální a osobní zkušenost, prožíváme „hodinu z olova“ také všichni společně. Lidé se stahují do sebe a začíná éra rezignované apatie, demoralizace, éra šedivé totalitně konzumní každodennosti. Ale stále ještě existuje čin. Jenom je důležité sledovat znamení. Dotisk v r. 2019

Druhá autorčina prozaická kniha je opět groteskně potemnělým příběhem, panoptikem, v němž se ve dvou časových rovinách léta 1945 a léta 2005 odvíjí osud Gity Lauschmanové, dívky, která po návratu z koncentračního tábora, zjistila, že se nemá kam vrátit, že útlak a běsnění neskončily, a Gity Lauschmanové, ženy, která chce na sklonku života dosáhnout spravedlnosti. Magnesia Litera 2007 za prózu

Kobold (Přebytky něhy a Přebytky lidí) je dvojromán. Dva příběhy v jedné knize jako dva živly — voda a oheň, který viděné přetavuje. Nebo dvě řeky slité v jeden tok? Je to kniha o podobách neudolatelné lásky a rafinovaného násilí. O tom, jak lidskou existenci předurčuje rodina, do které jsme vrozeni, či ideologie, v níž se namočíme. O společnosti okoralé dovnitř i k okrajům, ke všem „slabším“, vnímavým. Muka těchto postav jsou chorobami naší doby. A zdro­jem těchto muk jsou zdá se Koboldové. Kobold volně navazuje na knihy A já pořád kdo to tluče (2005) a Peníze od Hitlera (2006) a autorka jím završuje svou trilogii o středoevropském dvacátém století.

Radka Denemarková patří mezi nejpozoruhodnější české prozaické a dramatické autory své generace. Za své dílo získala řadu ocenění, její romány byly přeloženy do několika cizích jazyků. Divadelní hra Spací vady, která měla premiéru v říjnu 2010 v pražském Divadle Na zábradlí, je mistrně vystavěné drama pro tři herečky. Na neurčitém místě se v něm po smrti ocitají anglická prozaička Virginia Woolfová, americká básnířka Sylvia Plathová a výstřední milionářka Ivana T. Ve vynuceném soužití, při kterém musejí obstarávat i velmi banální domácí práce včetně vaření a šití, každá z postav odhaluje - často proti své vůli - to ze svého života, co se sama před sebou snažila zamlčet. A třebaže vše dramatické se zde odehrává jen v dialozích tří postav, hra je plná nečekaných zvratů, náhle se vyjevivších animozit a nečekaných náklonností, vzdorování životu i smiřování se s ním. Hra Spací vady byla inscenována ve výrazně zkrácené verzi, její první knižní vydání ji čtenářům poprvé představuje v úplnosti. Kniha je doplněna unikátními fotografiemi Bohdana Holomíčka z pražské inscenace. zdroj: www.kosmas.cz

Fascinující čtení, neuhýbavé myšlení, ostrý a poetický jazyk. Velkolepý román německého autora Iliji Trojanowa (1965) vypráví o přežití za poválečného socialismu a vývoji po roce 1989. Navazuje na myšlenky o mase a moci nositele Nobelovy ceny Eliase Canettiho. Příběh se dotýká reálného socialismu a práce Státní bezpečnosti, ale především toho, co přežilo do dnešních dnů. Autor věnoval roky průzkumu archivů bulharské Státní bezpečnosti, strávil hodiny s pamětníky a studoval dobové dokumenty. Výsledkem je příběh celoživotního nepřátelství dvou mužů, jejichž cesty se zkřížily v dětství. Konstantina žene odpor vůči manipulacím, zatímco Metoděj reprezentuje moc a kariérismus. Každá kapitola přináší překvapení, protože rozdělení sil není tak jednoznačné, jak se zdá. Otázka přátel a nepřátel tvoří napínavou šachovnici, přičemž oba protagonisté vyprávějí ze své perspektivy v nekompromisním duelu plném sarkasmu a ironie. Tento cenami ověnčený román precizně popisuje esenci života v totalitě a představuje mimořádný pohled na bezmoc mocných a moc bezmocných. Vychází za podpory Ministerstva kultury ČR a Goethe institutu.

Sex, Edvard Beneš a nezávislost vlaštovek v novém groteskním románu jedné z nejvýraznějších autorek současné české literatury. Život čtyř hlavních postav v průběhu staletí určuje nenápadný dům pod Petřínem, dům se zakusuje do kopce. Lze najít pro skutečnost novou definici? Lze najít pro lásku a nenávist novou definici? Minulost se pozve před rozbřeskem na návštěvu. Vykopne dveře, odmrští plášť. Pod ním je nahá. Paměť těl je něco jiného než paměť mysli. Mysl je výběrová, tak ráda se líbá s fantazií. Pravdu umlčují hrdost a sebeláska a pýcha, pošlapávají ji jiné myšlenky, chřadne, protože si s ní nevíme rady. Ale paměť těla neklame. Paměť těla vede sem, do domu pod Petřínem, do tohoto nenápadného domu, který je výbušninou, který je minovým polem, který je napěchovaný třaskavinou of sklepa po půdu, všechny zápalné šňůry míří sem, pod tuto střechu malostranského domu, a hrozí, že s domem do vzduchu vyletí nejen kopec za ním. Naše životy jsou v jistém smyslu neřešitelné. Projít životem jako slušný člověk se zdá být nejtěžší zkouškou.