Søren Kierkegaard Knihy

Dvě díla dánského filozofa jsou spojena myšlenkou etiky a zoufalství.

Dánský filozof konfrontuje podstatu „současnosti“ a „revoluční doby“, jeho kritika je zaměřena vůči stávající nadvládě „rozumnosti“.

Význačný dánský filozof kriticky zkoumá dobovou podobu i význam křesťanství. V průběhu uplynulých osmnácti století toto náboženství prošlo úpadkovým vývojem, neboť pro církevní činitele se stalo zdrojem osobního obohacení. Ke křesťanské víře se hlásili téměř všichni, kněžský stav se tak stal "vzkvétající živností". Kierkegaard tudíž zásadně odmítá vztáhnout na sebe charakteristiku křesťana, poněvadž v dobové formě křesťanství nenachází nic, s čím by se mohl ztotožnit. Vztahuje na sebe naopak tzv. sokratickou úlohu - po svém antickém vzoru bude zpochybňovat, zpochybní podstatu "křesťana"! Kněží a křesťanští myslitelé představují pouhé sofisty, kteří se neznalým snaží namluvit co je pravda a co je křesťanství. Vášnivá kritika dobové podoby křesťanství coby instituce pochybným způsobem ovládající svět.

Sevřené a naléhavé výklady evangelijních textů z poetického pera význačného, u nás dosud nedoceněného dánského myslitele 19. století, „otce existencialismu“.

Dílo proslulého dánského filosofa a náboženského myslitele 19. století (1813–1855), který bývá označován za předního představitele existencialismu a hlavního kritika dánské církve své doby, o charakteru a projevech lásky v Novém zákoně. Originální přímý přístup k novozákonnímu textu, který autor označoval jako „příručku pro ty, kdo mají být obětováni“, hledání osobního oslovení „poníženým Kristem“ a spontánní a osobně zaručované angažmá, to jsou základní východiska Kierkegaardova dvojdílného spisu.

Souborné vydání pěti Kierkegaardových textů, jejichž společným tématem je autorova vlastní spisovatelská činnost: "Dobový trend v dánské literatuře" pojednává o Kierkegaardových pseudonymních dílech a usměrňuje nechápající kritiku, "Rozdíl mezi géniem a apoštolem" je zajímavou studií o autorově vlastním poslání, "Má spisovatelská činnost" popisuje pohyb v autorových sférách reflexe a vydává z něj počet, "Hledisko mé spisovatelské činnosti" je posthumně vydaný text, v němž se Kierkegaard svléká ze všech pseudonymů a otevřeně mluví o svém díle, a konečně Jedinec je doplněním předchozího titulu, objasněním, co pro autora "jedinec" znamená.

Výběr z bohaté sbírky Kierkegaardových deníků a tzv. Papírů sestavený překladatelkou Marií Mikulovou Thulstrupovou přibližuje českému čtenáři autorův privátní myšlenkový svět, a nabízí tak velice zajímavý kontext pro četbu a interpretaci jeho spisů. Kniha zahrnuje Kierkegaardovy filozofické a teologické názory, poznámky o antice a Sókratovi, komentáře k Schopenhauerovi, zápisky věnované otci, svědectví o bojích s žurnalisty, dále pak reflexe o biskupu Mynsterovi a úvahy o sobě samém. Velká část výběru patří Kierkegaardovým poznámkám o jeho vztahu ke snoubence Regině, s níž se rozešel kvůli své „těžkomyslnosti". Kniha jistě zaujme všechny čtenáře Kierkegaardova díla, ať už jej vnímají v prvé řadě jako filozofa, nebo jako křesťanského myslitele, neboť je vůbec prvním výborem z Kierkegaardových deníků a Papírů, který v českém jazyce vychází.

Význačný dánský filozof vymezuje základní principy křesťanství coby cesty k etické přísnosti a přibližuje atributy reálného Kristova následovníka.

Nemoc k smrti je kniha napsaná dánským filozofem Sørenem Kierkegaardem v roce 1849 pod pseudonymem Anti-Climacus. Zabývá se zoufalstvím, které je následně srovnáváno s hříchem. 19. století bylo typické pro svůj počátek psychologie a romantismu, jenž se v mnohém stavěl proti osvícenství. Stopy obou směrů lze v této knize sledovat.