Božena Němcová
4. únor 1820 – 21. leden 1862
Božena Němcová, rodným jménem Barbora Novotná, později Barbora Panklová (4. února 1820 Vídeň? – 21. ledna 1862 Praha – Nové Město) byla česká spisovatelka národního obrození. Někdy bývá řazena k pozdnímu romantismu nebo ranému realismu, většinou je však umisťována na rozhraní těchto dvou směrů, případně je označována za autorku, která se těmto zařazením vymyká. Lze též uvažovat o souvislostech se sentimentální estetikou biedermeieru. K jejím čtenáři nejoblíbenějším a nejčtenějším dílům patří prózy Babička (1855) a Divá Bára (1856) i její pohádky. Božena Němcová také napsala obrazy ze života.
Vzdělání, zejména německé, získala v letech 1830–1833 ve Chvalkovicích, svůj český pravopis zdokonalovala až v dospělosti, během prvního pobytu v Praze. Je spojována s emancipačními snahami ženskými i národními. Svým působením si vydobyla pozici české národní patronky a pomyslné strážkyně národní identity. Kromě literárního díla Boženy Němcové je předmětem zájmu také její soukromí, zejména nešťastné manželství a vztahy s muži, ale také bída, politická perzekuce a zdravotní obtíže, jež vedly k její předčasné smrti. Objevily se rovněž hypotézy o nemanželském původu spisovatelky z milostného vztahu šlechtických rodičů.Ve 20. století si Němcová udržovala stálou pozornost umělců i badatelů. Ve 30. a 40. letech 20. století se stala múzou avantgardních básníků, mimo jiné Vítězslava Nezvala, Jaroslava Seiferta a Františka Halase. Přínos Němcové pro českou kulturu zdůrazňovaly osobnosti jako František Xaver Šalda nebo Václav Černý. Také komunističtí autoři jako Zdeněk Nejedlý (1927) a Julius Fučík (1940) ji označovali za klíčovou autorku českého národa v 19. století. Fučík ji vnímal jako zakladatelku novodobé české prózy.Od 50. let byla ovšem interpretace její tvorby zcela podřízena vládnoucí ideologii. Božena Němcová byla prezentována jako předchůdkyně socialistických myšlenek. Její díla, podobně jako spisy Aloise Jiráska a Josefa Kajetána Tyla, byla opakovaně vydávána a propagována prostřednictvím školní výuky, výstav a adaptací. Pozici ve středu českého prozaického kánonu si Němcová udržela i po roce 1989, a její kniha Babička byla v Česku i na začátku třetího tisíciletí vnímána jako povinná školní četba.Martin C. Putna napsal, že se kolem Němcové vytvořil dvojí mýtus: na jedné straně obraz téměř mariánské ochranitelky národa, na druhé straně „antimýtus“ morálně nekonvenční spisovatelky, s bouřlivým milostným životem a touhou patřit k vyššímu světu. Přesné datum a místo narození Boženy Němcové není známo. Existuje o nich několik teorií. Někteří historici a badatelé vycházejí z údajů v matrice města Vídně, podle kterých se 4. února 1820 na předměstí Alservorstadt narodila Barbara Nowotny. Zprvu byla zanesena jako nemanželské dítě Terezie Novotné (Theresia Nowotny), žijící v letech 1797–1863. V osobní korespondenci Boženy Němcové je 4. únor několikrát zmíněn jako den jejích narozenin. Příjmení Panklová (nebo německy Pankl) získala Barbora po svatbě jejího oficiálního otce, kočího Johanna Pankla (1794–1850), s Terezií Novotnou. Tato svatba se konala 7. srpna 1820 v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Malé Skalici, v současnosti části města Česká Skalice. Johann Pankl byl původem Rakušan z obce Gainfarn v Dolních Rakousích. Po svatbě legitimizoval Barboru jako manželské dítě. Pozoruhodné je, že existuje druhopis vídeňského matričního listu, ve kterém je Johann Pankl již uveden jako otec Barbory. To, že Barbora Panklová byla vlastním dítětem Johanna Pankla a Terezie Novotné, se domnívá badatel Jan Škoda – s tím, že se sňatkem musel Pankl čekat, až mu bude 26 let.Druhou teorií, podporovanou například historikem Jaroslavem Šůlou, je však, že se Božena Němcová narodila 2. května 1818 ve Slezsku. Hlavním podkladem této teorie jsou záznamy ze školní matriky v České Skalici. Barbora navštěvovala tuto školu v letech 1824–1830, což činí rok narození 1820 nepravděpodobným. Záznam o narození z Vídně z roku 1820 podle této teorie patří jinému nemanželskému dítěti Terezie Novotné. Existují ovšem také spekulace o původu Boženy Němcové jako nemanželské dcery aristokratických rodičů. Ještě před svou svatbou se Pankl a Novotná s dcerou Barborou přestěhovali do Ratibořic na panství vévodkyně Kateřiny Zaháňské, kde pak otec pracoval jako štolba, matka získala zaměstnání pradleny. Tam se za nimi později na čas přistěhovala i její tehdy 55letá matka a babička Barbory – Marie Magdalena Novotná, rozená Čudová (nar. 1770 v Dobrušce-Křovicích, zemřela v roce 1841 ve Vídni). Babička malou Barunku velmi ovlivnila; v dospělosti si ji Božena Němcová velmi zidealizovala. Jak již bylo uvedeno, navštěvovala Barbora Panklová v letech 1824–1830 školu v České Skalici. Poté byla dána „na vychování“ do Chvalkovic do rodiny tamějšího správce panství Augustina Hocha, aby se dále učila němčině a „panským mravům“. Zde strávila tři roky, než se opět vrátila do Ratibořic. Již v roce 1837 jí rodiče našli ženicha Josefa Němce (1805, Nový Bydžov – 1879, Tábor), podstatně staršího než ona sama. Svatba se uskutečnila 12. září 1837 v kostele Nanebevzetí Panny Marie v České Skalici. Nevěstu vedl k oltáři Johann Pankl, matka Terezie Panklová, roz. Novotná, se svatby nezúčastnila.Josef Němec, s kterým měla tři syny a dceru, pracoval jako respicient finanční stráže. Němec byl český vlastenec a publikoval pod pseudonymem Bořivoj N. Bydžovský. Jeho nadřízení s ostražitostí sledovali jeho projevy češství a někdy malou služební horlivost. V souvislosti s tím byl často služebně překládán, a s ním se musela stěhovat i jeho rodina. Manželství nebylo od počátku šťastné. Rok po svatbě byl Josef Němec přeložen do Josefova, kde se manželům narodilo první dítě – syn Hynek. Poté rodina odešla do Litomyšle, kde se roku 1839 narodil druhý syn, Karel. Od roku 1840 se Němcová léčila u doktora Josefa Čejky, se kterým se spřátelila, a který ji seznámil s tehdejšími vlastenecky smýšlejícími českými spisovateli. V roce 1840 se celá rodina přestěhovala do Polné, 14 km severovýchodně od Jihlavy, kde byl Němec jmenován respicientem finanční expozitury. Rodina se mužovým prostřednictvím sblížila s místními obrozenci, v čele s hostinským a starostou města Antonínem Pittnerem. Navštěvovali ochotnické divadlo, četli české noviny Květy a Českou včelu. Podle dopisu, který Božena Němcová napsala Ludvíku rytíři z Rittersberka, v Polné poprvé dostala do ruky české knihy. První z nich byla kniha přeložená Jakubem Malým z angličtiny do češtiny, pravděpodobně dílo amerického romantického spisovatele Washingtona Irvinga Tales of the Alhambra. Němcovým se v Polné narodila dcera Theodora, která byla pokřtěna 19. června 1841. V polovině roku 1842 se přestěhovali do Prahy, kam byl Josef Němec přeložen a povýšen do vyšší funkce. V Praze se 2. října 1842 narodil třetí syn Jaroslav. V Praze začala Božena Němcová pod vlivem básníků Václava Bolemíra Nebeského a Karla Jaromíra Erbena psát česky. Její první báseň, Ženám českým, byla na přímluvu Nebeského otištěna 5. dubna 1843 v Květech. Se vzdělaným Václavem Bolemírem Nebeským se Němcová citově sblížila, ale Nebeský jejich milenecký vztah záhy ukončil (jak o tom svědčí jeho korespondence) a odešel do Vídně dokončit svá studia. Němcová se po jeho odchodu těžce roznemohla a trápily ji vysoké horečky. Roku 1843 se s manželem odstěhovali do Domažlic, kde Němcová působila jako prakticky první národní buditel. Na fasádě domu na náměstí Míru č. 120 je pamětní deska s textem Zde žila Božena Němcová, první spisovatelka česká, o Domažlicko nad jiné zasloužilá. Sestry sestře. 1895. Roku 1847 se Němcovi z Domažlic odstěhovali. Roku 1848 byl Josef Němec obviněn ze spiknutí proti státu, došlo k nucenému stěhování z místa na místo a počátkem roku 1850 byl na vlastní žádost přeložen do Uher. Němcová se společně se čtyřmi dětmi přestěhovala do Prahy, kde okamžitě navázala styky s literárně činnými vlastenci. V padesátých letech oslovil Boženu Němcovou, s návrhem založení vlastního výchovného a vzdělávacího ústavu pro české dívky, Josef Wenzig. Když ta pro jiné umělecké plány odmítla, ujala se myšlenky Honorata Zapová. Ještě před odchodem Josefa Němce do Uher, po pobytu v Domažlicích a Všerubech, se rodina na čas (od července 1848 do února 1850) ocitla v Nymburku, kde se Boženě Němcové dostal do rukou časopis Týdenník s článkem Co jest komunismus? Jeho autorem byl katolický kněz a utopický socialista František Matouš Klácel. Boženu Němcovou článek natolik zaujal, že spolu se svým manželem projevila zájem vstoupit do Klácelova Českomoravského bratrstva, což bylo rakouským úřadům krajně podezřelé – utopické společenství bratrské a sesterské lásky. Klácel si potom s Němcovou dopisoval a adresoval jí sedmatřicet dopisů, které v roce 1849 publikoval v Moravských novinách, a později je vydal tiskem pod názvem Listy přítele k přítelkyni o původu socialismu a komunismu. Prostřednictvím Českomoravského bratrstva se Božena Němcová seznámila se svým dalším milencem, MUDr. Janem Helceletem, jemuž říkala „bratr Ivan“.V září 1851 pobývala Němcová s dětmi v lázních Na Horách u České Třebové, kam ji pozval Klácel. Zde se opět setkala i s Helceletem, ale zřejmě mezi nimi došlo k rozporům, jelikož od té chvíle Helcelet ve své korespondenci s přáteli nazýval Němcovou posměšně „slezinou“ (stěžovala si na chorobu tohoto orgánu). Českomoravské bratrstvo, které mělo pěstovat lásku, se nakonec rozpadlo; svou roli v tom zřejmě hrála i Klácelova žárlivost na vztah Němcové s Helceletem. Roku 1851 se Božena Němcová zamilovala do lékaře Dušana Lambla, který ošetřoval jejího syna Hynka. Vztah rychle skončil, když Josef Němec nalezl u manželky Lamblův milostný dopis. Koncem srpna 1852 odjela Němcová za manželem do Balašských Ďarmot v Uhrách, při tom navštívila kromě Moravy také Banskou Štiavnici a Sliač. Na Slovensko, kde sbírala podklady o zvycích, kultuře a jazyce tamějšího venkovského lidu, se v 50. letech opakovaně vracela. Tyto cesty a pobyt na Slovensku finančně podporoval hrabě Jan Nepomuk Karel (Hanuš) Kolowrat-Krakowský. V následujících letech podnikla několik dalších cest také do Uher. Dne 19. října 1853 zemřel její syn Hynek na tuberkulózu. (O závažnosti onemocnění se Božena Němcová poprvé dozvěděla až v srpnu 1853, neboť synové Hynek a Karel zůstali v Praze a ona pobývala s manželem od května do poloviny října 1853 v Balašských Ďarmotech. Protože její korespondence byla policií zdržována, či nebyla doručena, stačila se vrátit až k umírajícímu.) Roku 1854 se Němcová znovu zamilovala, a to do mladého studenta lékařství Hanuše Jurenky. Jeho rodiče tomuto vztahu samozřejmě nepřáli a Hanuš musel z Prahy odejít do Polska, aby na ni mohl zapomenout. Roku 1853 byl Josef Němec odvolán ze své funkce; nejprve mu byl plat snížen na polovinu, později byl zastaven úplně. Josef Němec se ocitl bez práce, a jeho žena proto byla nucena hledat pomoc u známých v Praze, avšak často neúspěšně. Právě v této době (po smrti Hynka) napsala povídku Babička. Tehdy bydlela v Ječné ulici čp. 516/28 a později ve Vyšehradské ulici čp. 1378/45 (pod Emauzy). Na obou domech byly později umístěny pamětní desky. V této době se sblížila s májovci. Jinak se ale stáhla do ústraní, objevila se pouze na pohřbu Karla Havlíčka Borovského roku 1856; údajně navrhla Ferdinandovi Náprstkovi, aby na jeho rakev položil trnovou korunu jako symbol mučednictví.Seznámila se se sestrami Rottovými, spisovatelkami Karolinou Světlou a Sofií Podlipskou. V roce 1856 obdržel Němec místo účetního oficiála ve Villachu v Korutanech. Když po čase požádal o povýšení, byl odmítnut, a navíc obviněn ze zpronevěry. Nakonec byl penzionován a vrátil se do Prahy, kde ho čekal ostrý spor s manželkou. Příčinou se tentokrát stala budoucnost dětí, na kterou měli manželé rozdílné názory. Němec po těchto rozporech sepsal koncept žádosti o rozvod.Děti nakonec spolu se svou matkou dosáhly svého a otce neposlechly – syn Karel se šel učit zahradníkem do Rájce nad Svitavou a Jaroslav odjel studovat do Mnichova na výtvarnou akademii. Den před jeho odjezdem zbil rozzuřený Josef Němec svoji manželku tak, že musela hledat pomoc na policii. Manželé se poté opakovaně usmiřovali a zase hádali. K dalším hádkám došlo ve chvíli, kdy byl syn Jaroslav z Mnichova vypovězen, protože neměl žádné finanční prostředky. V Praze si sehnal místo u fotografa, ale když jednou nepřišel večer včas domů, vypukla mezi jeho rodiči další dramatická hádka a Božena Němcová musela před svým manželem opět utéci. Od té chvíle už se Božena Němcová odmítala se svým manželem znovu usmířit a roku 1861 odešla do Litomyšle, kde se pokoušela živit prací pro nakladatele Augustu, když připravovala vydání svých spisů. V té době ale byla již vážně nemocná (skutečná diagnóza není jasná; pravděpodobně gynekologická rakovina, k níž se přidala tuberkulóza) a finanční nouze a zdravotní stav ji donutily k návratu do Prahy k manželovi. První sešit II. vydání svého nejslavnějšího díla – Babičky (I. vydání vyšlo v roce 1855) – dostala den před svou smrtí. Zemřela 21. ledna 1862 po čtyřech dnech v bezvědomí v domě U Tří lip (dnešní ulice Na Příkopě čp. 854/14). Doktor Josef Podlipský uvedl jako příčinu smrti „všeobecnou vodnatelnost“ (v německy psané matrice zapsaná jako „Allgemeine Wassersucht“). Božena Němcová prožila mnoho let svého života, zvláště na jeho sklonku, v ponižující chudobě, často i v hladu. Mnohokrát musela žádat známé o výpomoc nebo žila na dluh. Manželovy příjmy byly nedostatečné, v době jeho pobytu v Uhrách zasílány nepravidelně. Němcová se též marně snažila získat zaměstnání, vhodné pro její společenské postavení manželky státního úředníka (společnice apod.). Příležitostné příjmy měla z literární činnosti. Smutný je její povzdech: „Těžko povznésti ducha, když starost o chléb vezdejší jej tíží.“ Korespondence ukazuje, že byla nucena opakovaně žádat o pomoc v českých vlasteneckých kruzích. Neúčinnost této pomoci, jelikož Němcová nedovedla s penězi hospodařit, kontrastuje s velkolepým pohřbem, který jí vlastenci uspořádali, a s posmrtnou slávou, které se jí dostalo. Pohřbena je na Vyšehradě. Její hrob byl původně vedle hrobu Václava Hanky, ale po smrti jeho ženy Barbory byly ostatky Boženy Němcové údajně přeneseny na současné místo (hrob 2B-12, reliéfní plaketa od Tomáše Seidana). Její muž byl pohřben v roce 1879 na dnes již zrušeném hřbitově u kostela sv. Filipa a Jakuba v Táboře. Zemřel tam ve svých 74 letech na srdeční záchvat u syna Karla a jeho rodiny, kteří bydleli na Křižíkově náměstí. Karel Němec byl profesorem na místní hospodářské škole a pracoval i v tamější botanické zahradě. Starší životopisná literatura o Boženě Němcové nezpochybňovala Terezii a Johanna Panklovy jako rodiče ani 4. únor 1820 jako datum jejího narození. Za matku byla původně považována mladší dcera Marie Magdaleny Novotné, Johanna Barbara Terezie, které by však bylo v dosud předpokládané době narození Barbory 14 let.V roce 1973 vyšla publikace Pravda o matce Boženy Němcové, ve které autoři dovozovali, že matkou (odpovídající údajům v matrice) byla starší dcera Marie Magdaleny Novotné, Marie Magdalena Terezie, které bylo v roce 1820 již 22 let.Podle údajů ve školních matrikách i podle její vlastní korespondence je však téměř prokázáno, že se Božena Němcová narodila dříve než v roce 1820, a to někdy v letech 1816–1818. Badatel Jaroslav Šůla vyslovuje hypotézu, že ve skutečnosti se Božena Němcová narodila na dosud neznámém místě, podle něj ve Slezsku dne 2. května 1818, přičemž Panklovi na ni z neznámých důvodů převedli identitu jiného dítěte, křtěného ve Vídni 5. února 1820. Rodičovství Panklových je tedy sporné.Objevily se také teorie, že Božena Němcová byla šlechtického původu. Poprvé tuto domněnku vyslovil Karel Pleskač, po něm Jarmil Krecar.Hypotéza, že Božena Němcová byla nemanželskou dcerou vévodkyně Kateřiny Zaháňské, však byla posléze odmítnuta zejména proto, že vévodkyně zůstala po těžkém porodu nemanželského dítěte trvale neplodná. Někteří badatelé, zejména Helena Sobková, však zastávali názor, že se mohlo jednat o dceru mladší sestry Kateřiny Zaháňské, Dorothey von Biron, později hraběnky de Talleyrand-Périgord. Ze vztahu Dorothey von Biron s hrabětem Karlem Janem Clam-Martinicem (1792–1840) se skutečně narodila nemanželská dcera. Stalo se tak ve francouzských lázních Bourbon-l'Archambault, kam hraběnka Dorothea odjela na podzim roku 1816 po rozchodu s Martinicem, doprovázena strýcem svého manžela, vévodou a státníkem Charlesem Mauricem de Talleyrand-Périgord. Tuto dceru však Dorothea neuznala za vlastní a nechala ji do matriky města zanést pod jménem Marie-Henriette Dessalles. O dalších osudech dítěte se Johannes Willms, autor knihy o vévodovi Talleyrandovi, nezmiňuje. Badatel Miroslav Ivanov ani tuto teorii nepovažoval za správnou. Podle vlastního výzkumu se domníval, že Marie-Henriette Dessalles prožila celý život ve Francii a tam také zemřela v roce 1905.Teorie o možné příbuznosti Boženy Němcové s rodem Zaháňských však byly vyvráceny roku 2022 odborným výzkumem v Kriminalistickém ústavu, kde byly srovnány vzorky DNA Boženy Němcové (z vlasů) a princezny Charlotty Frederiky von Biron (z kostí), která byla sestrou Kateřiny i Dorothey. Kvůli rozdílnosti jednotlivých vzorků je možné jakýkoli příbuzenský vztah mezi Boženou Němcovou a příslušníky rodu Zaháňských (Bironů) s určitostí vyloučit. Od roku 1850 strávila Němcová v Praze 12 let, které přerušila jen krátkým pobytem v Drážďanech a třemi cestami na Slovensko (oblasti Banské Štiavnice, Sliače, Brezna, Horní Lehoty, Velké Revúce, Chýžně) a do Uher (1851, 1852, 1855). V Praze je známo jejích 14 adres. Všechna bydliště byla na pravém břehu Vltavy. Pražské adresy jsou očíslovány, ostatní události jsou odraženy. 1820 (4. února): Vídeň, Alservorstadt 206 (dnes na tomto místě ústí Sensengasse do Spitalgasse) – podle většinové teorie se toho dne narodila Barbara Nowotny, nemanželská dcera služebné Terezie Novotné (1797–1863). 1820 (5. února): Vídeň, Alserstraße 17 (kdysi Alser Grund), kostel Nejsvětější Trojice (Dreifaltigkeitskirche) – v matrice zanesen její křest. Rodina – 1820 (7. srpna): Česká Skalice – svatba rodičů resp. pěstounů. Teprve po sňatku matky (resp. pěstounky) Terezie Novotné s panským kočím, rakouským Němcem Johannem Panklem (1794–1850), dne 7. srpna 1820 v České Skalici dostala pozdější spisovatelka jméno Barbara Pankl (německy) resp. Barbora Panklová (česky). Ratibořice – manželé Panklovi sloužili na náchodském panství Kateřiny Vilemíny, vévodkyně Zaháňské. Babička z matčiny strany Magdaléna Novotná, tkadlena z Náchodska, pobývala u své dcery v letech 1825–1830 a pomáhala s výchovou dětí. Školní docházka – pravděpodobně již mezi lety 1824 (nebo až 1826) a 1830: Barunčina škola, Boženy Němcové 9, Česká Skalice. Do školy později chodili také její sourozenci. Na zdi školy je od roku 1919 bronzová pamětní deska od akademického sochaře Quida Kociana, nazvaná Hold dětí Boženě Němcové. V budově je mj. expozice znázorňující školní třídu v 19. století. Školní docházka – 1830–1833: Chvalkovice, na zámku – byla dána na vychování do rodiny zámeckého úředníka Augustina Hocha. Učila se němčině, hrát na klavír, panským mravům a šití. Poprvé zde přišla do styku s literaturou. Svatba – 1837 (12. září): Česká Skalice – v kostele Nanebevzetí Panny Marie, ul. Maloskalická v Malé Skalici, se provdala za o cca 15 let staršího člena finanční stráže (později komisaře) Josefa Němce, oslava se odehrála v hotelu U Bílého lva. 1837 (září) – 1838 (30. dubna): Červený Kostelec – ulice Boženy Němcové 127. Sem se po svatbě přestěhovala. Ubytovali se v podkroví domu kupce Augustina Hůlka. V domku, ve kterém žila, je muzeum. Jedná se o nejstarší české literární muzeum. Ve Smetanových sadech byl roku 1961 vztyčen jako připomínka jejího pobytu pomník. 1838–1839 Josefov – hostinec Veselý, později vlastní dům. V Josefově se 6. srpna 1838 narodil syn Hynek (1838–1853). 1839 (září) – 1840: Litomyšl, Smetanovo nám. čp. 27 – v domě, který na tomto místě stával, se narodil 18. října 1839 syn Karel (1839–1901), pozdější zahradnický odborník a pedagog. Na fasádě byla u příležitosti 150. výročí narození umělkyně umístěna pamětní deska s bustou (1971, Ladislav Faltejsek) a textem Zde žila v letech 1839 až 1840 spisovatelka Božena Němcová 1820 1970. Toto období jejího života bylo klidné. Chodila na procházky do Nedošína a do okolí, seznámila se s Magdalenou Dobromilou Rettigovou. 1840–1842: Polná, Husovo nám. čp. 47 – přízemí v pravé části domu. Zde se 19. června 1841 narodila jediná dcera Theodora (1841–1920), která používala jméno Dora. Na domě byla 1. července 1934 odhalena bronzová pamětní deska (autor prof. Jaroslav Rérych) s textem: V tomto domě bydlela v květu mladosti své 1840 1842 Božena Němcová. Zde prostá knížka J. K. Tyla a styk s polenskými vlastenci získaly ji české literatuře. Slavnostního aktu se zúčastnila vnučka Boženy Němcové. Rodina – 1841: Vídeň – úmrtí babičky Magdaleny Novotné. 1/ 1842–1845: ulice Na Poříčí, dům U Zeleného stromu čp. 1048/30 (na místě tehdejšího domu č. 1050) – malý byt na pavlači. Zde se v roce 1842 narodil poslední syn Jaroslav. 1845–1847: Domažlice, náměstí Míru 120 – rohový dům proti klášteru. Na fasádě je žulová pamětní deska z roku 1895 s bronzovým reliéfem (Čeněk Vosmík) a textem Zde žila a působila Božena Němcová, první spisovatelka česká, o Domažlicko nad jiné zasloužilá. Sestry sestře. 1895. V Domažlicích psala své první pohádky. 1846 (17. července) – 1847: Františkovy Lázně. V létě 1846 se zde čtyři týdny léčila. V ulici Boženy Němcové v parčíku je na kameni kovová pamětní deska s nápisem: V domě, který stál na tomto místě, bydlela jako vzácný host Božena Němcová v létech 1846–1847. Zde psala své Dopisy z Lázní Františkových. Podle ní bylo také nazváno Divadlo Boženy Němcové (ul. Ruská 102/16). 1847–1848: Všeruby (německy Neumark). Většina obyvatel zde byli Němci. Zde dopsala povídku Karla, kterou začala psát v Domažlicích. 1848 (červenec) – 1850 (únor): Nymburk, předměstský dům čp. 243 (byt v přízemí) na rohu Boleslavské třídy a Velkých Valů. Nebyla zde spokojená. Od roku 1920 stojí před domem její pomník, který nechal zbudovat ženský čtenářský spolek Lada. 1850: Liberec – dvě bydliště: a/ neznámé, vyhnal je požár. b/ Kristiánov, asi ulice Boženy Němcové nebo náměstí Českých bratří. Ve městě tehdy nebyly české školy, děti docházel učit český učitel. Pobyt spisovatelky připomíná pomník (autor František Stupecký) v parku na náměstí Českých bratří. Má podobu kamene, na které je bronzový reliéf s její podobiznou a pod ním nápis Božena Němcová. Rodina – 1850: Zaháň – úmrtí otce resp. pěstouna Johanna Pankla. 2/ 1850 (prosinec): Štěpánská – u učitele a spisovatel Josefa Františka Šumavského (1796–1857) 3/ 1850–1853: Václavské náměstí čp. 838/9 (dříve 15) 1851 (září): Česká Třebová – v lázních na Horách na pozvání Františka Matouše Klácela. Na restauraci u bývalých lázních je pamětní deska s textem V září 1851 zde v lázních na Horách trávila Božena Němcová radostné dny se svými dětmi a členy Bratrstva Klácelova. Litomyšl a Česká Třebová 1932. 4/ 1853: Václavské náměstí čp. 791/32 pobyt na Slovensku 1853 (21. října v 16 hodin) Olšanské hřbitovy: pohřeb předčasně zesnulého patnáctiletého syna Hynka, který podlehl tuberkulóze. Na pohřeb se složili spolužáci. 5/ 1853–1854 (říjen): Ječná čp. 516/28 – zde začala psát Babičku. Na fasádě je bronzová pamětní deska z roku 1957 (autoři Eva Springerová a architekt Jan Zázvorka) s reliéfní podobiznou, kterou zleva lemuje vavřínová a zprava lipová ratolest, a zlaceným textem: V tomto domě napsala roku 1854 Božena Němcová Babičku Desku doplňuje drobná černá tabulka s textem Dům zrození Babičky Boženy Němcové. 6/ 1854 (říjen) – 1855 (říjen): Vyšehradská čp. 1378/45 – zde dokončila Babičku. Na fasádě je pamětní deska z černého mramoru s bílým textem: V tomto domě žila do října 1855 Božena Němcová. Dokončila zde dílo >Babička<. Tvar pamětní desky má připomínat stylizovanou otevřenou knihu. Poprvé byla Babička vydána v roce 1855 u Jaroslava Pospíšila. 7/ 1855 (říjen) – 1857 (podzim): Štěpánská čp. 647/31 (dříve 45) 8/ 1857 (podzim) – 1860 (8. května): Řeznická čp. 1360/15 (dříve 13) – ve třetím poschodí 9/ Pravděpodobně Vodičkova 10/ Štěpánská čp. 544/1 1861 (12. září) – (28. listopadu): Litomyšl – Smetanovo nám. dům U Modré hvězdy č. 84. Nejdříve se ubytovala v Pifflově zájezdním hostinci (Smetanovo nám. 17), avšak Antonín Augusta, majitel knihtiskárny a nakladatelství v Litomyšli, který vydával její práce, jí zajistil ubytování v hostinci U Modré hvězdy. Svoje ubytování popsala takto: Mám hezký pokojíček, divan, stolek, věšák na šaty a skříň a také postel. Němcová přijela do Litomyšle, aby mohla své texty sama redigovat a přivydělat si. Ubytování i stravu platil Augusta. Ne však dlouho. Kvůli své nemoci nebyla schopna práce a Augusta další platby odmítl. Manžel Josef ji nakonec těžce nemocnou a vyčerpanou odvezl zpět do svého bytu v Praze. V současnosti je v domě hotel Zlatá Hvězda. Na fasádě vlevo je pamětní deska s textem V tomto domě naposled pracovala a dohasínala Božena Němcová 13. IX. – 28. XI. 1861., která byla odhalena v roce 1932 u příležitosti výstavy věnované Boženě Němcové na litomyšlském zámku. 11/ Na Příkopě dům U Tří lip čp. 854/14 (dříve 16) – zde v manželově bytě si den před svou smrtí spisovatelka prolistovala první sešity druhého vydání Babičky a v úterý 21. ledna 1862 v 6 hodin ráno vydechla naposled. Bylo jí 41 let. Na fasádě je v travertinovém výklenku bronzová busta a pod ní pamětní deska (1933, Bedřich Neužil) s textem: Zde v bývalém domě „U Tří lip”, dokonala svůj život Božena Němcová, tvůrkyně „Babičky”. 4. února 1820–21. ledna 1862. Zřízeno péčí Ústředního spolku českých žen. Za okupace poškozeno a Ústř. spol. čes. žen obnoveno 1946. Pohřeb 24. ledna 1862: Vyšehradský hřbitov – hrob (2B-12) při východní zdi, jsou tam pohřbeni i její syn Jaroslav (1898) a dcera Dora (1920). Náhrobek je z nehvizdského pískovce. Reliéfní plaketa od Tomáše Seidana. V dolní části je reliéf zobrazující babičku, která ukazuje vnoučatům tolar od císaře Josefa II. Pohřbu se mimo jiné zúčastnily i Marie Riegrová-Palacká a Karolina Světlá. Praha: bronzový pomník Boženy Němcové v severní části Slovanského ostrova – dílo sochaře Karla Pokorného z let 1941–1952, podstavec od architekta Jaroslava Fragnera, instalován 1955. V roce 1843 se na Žofíně Božena Němcová zúčastnila svého prvního velkého plesu. Česká Skalice-Zlíč: pomník Boženy Němcové v parčíku u křižovatky představuje sedící spisovatelku s knihou. V roce 1912 ho zhotovil hořický sochař František Vejs (1871–1951). Původně se nacházel v zahradě továrníka Morávka, později stál před bývalou zlíčskou školou, na současné místo byl přemístěn v roce 1975. Z boku a vzadu jsou majuskulní nápisy: Kéž velká duše tvá zde věky přetrvá, až bohdá nepřízeň cizí z toho kraje zmizí, Zbudováno k uctění památky „Boženy Němcovy“ 1912–1913 v historicky památných letech, kdy skvěle zvítězili slovanští bratři na Balkáně a spojenou válkou osvobodili národy své od jařma tureckého. a Pomník zřízen nákladem manž. Morávkových r. 1913, věnoval obci Janeček, přemístěn péčí sboru dobr. hasičů za přispění obce r. 1927.