Jan Dědina

Jan Dědina (1. září 1870, Straky – 14. ledna 1955, Tatobity) byl český akademický malíř, ilustrátor žánrových obrázků v časopisech, autor spisů o umělcích. Byl absolventem Uměleckoprůmyslové školy a Akademie výtvarných umění v Praze, žákem Františka Ženíška a Maxmiliána Pirnera. Studoval i sochařství u Josefa Václava Myslbeka. Po ukončení studií musel narukovat do rakouské armády, odkud v roce 1895 dezertoval. Poté několik let žil a tvořil v Paříži (kam se odebral za bratrem Václavem), kde mimo jiné ilustroval časopis Monde illustré. Pracoval i na výzdobě stropů v Malém paláci poblíž Champs-Élysées a v Comédie-Française. Spolupracoval zde s Luďkem Maroldem nebo Alfonsem Muchou. Do Čech se vrátil na základě amnestie v roce 1909. Stal se členem Jednoty výtvarných umělců. Po razii gestapa v jeho pražském bytě a smrti manželky Jeanne Anceaux v roce 1943 se se trvale usadil v Tatobitech v Českém ráji, kde měl i ateliér a jejichž okolí se stalo inspirací pro mnohé jeho obrazy. Věnoval se také psaní filozoficko-náboženských knih, ve kterých přibližuje svou cestu hledání Boha (Duch Pravdy, Z lásky nebo Rozmluva s Otcem nebeským) či varuje před alkoholismem (Umělci Abstinenti).