Gregor von Rezzori Knihy

Román v pěti povídkách Paměti antisemity je neskrývaně autobiografický. Jeho autor zvláštně poetickým, mnohdy až básnivým jazykem líčí svůj život i osudy lidí, s nimiž se setkává, a čtenářům tak předestírá nesmírně složitý a propletený svět na území tehdejší habsburské monarchie, nejen v rodné Bukovině, nýbrž i v Bukurešti a ve Vídni, rozporuplný, a přece podivuhodně soudržný, který defi nitivně zmizel s příchodem Hitlera a nacismu. Rezzori se soustřeďuje především na vztah mezi židovským a nežidovským obyvatelstvem. Jeho postřehy a vylíčení všudypřítomného antisemitismu ve středních a vyšších vrstvách jsou pro čtenáře, který zná antisemitismus hlavně v jeho brutální podobě za nacismu, objevné. Zároveň nám přibližuje málo známé prostředí exotické Bukoviny, kterou miluje a které tímto románem vybudoval pomník. Péter Nádas o Rezzorim právem říká, že sice není jediný, zato je nejneobyčejnější zpravodaj a zpřítomňovatel tohoto zaniklého, zničeného a na popel spáleného světa.

Gregor von Rezzori's account of his childhood, recreating the world of Central Europe that vanished in 1938. It sheds a light on influences that have contributed to recent national turmoil. The book centres on the Bukovina - at one time an Austro-Hungarian province, then a part of Romania, and later absorbed into the Ukraine - and, in a series of portraits, describes the family and household that shaped his childhood.

Gregor von Rezzori, Sprachkünstler, Spötter und Weltbürger, hat trotz zahlreicher bezaubernder Portraits aus eigener Feder geschworen, niemals eine Autobiographie zu verfassen. Dennoch - welch wunderbarer Wortbruch - hat er sich aufgemacht zu einer Wanderung durch unser Jahrhundert und damit durch seine eigene Lebensgeschichte. Gesichter und Geschichten sorgen dafür, daß kein trockenes Geschichtsbuch entstanden ist, sondern Erinnerungen, die ein ganzes Jahrhundert widerspiegeln. Gregor von Rezzori nennt sein Buch selbstironisch „Greisengemurmel“. Doch der Leser soll sich nicht täuschen lassen, es ist ihm durchaus ernst mit seinem „Rechenschaftsbericht“