Guillaume Apollinaire Knihy

Soubor básnických próz s výraznými autobiografickými prvky.

Svazek obsahuje výbor z autorovy intimní a milostné poezie.

Teprve v 90. letech minulého století poprvé vyšel soukromý deník proslulého zakladatele francouzské moderní poezie Guillauma Apollinaira, který si básník s určitými přestávkami vedl po dvacet let – od roku 1898 až do své smrti v roce 1918. Je třeba říci, že tyto texty zcela nenaplňují to, co rozumíme pod pojmem deník. Mnohem spíše je lze charakterizovat jako nahlédnutí do autorovy tvůrčí dílny. Apollinaire zde zachycoval situace, ke kterým se chtěl posléze vrátit. Ale i tak tu naleznete např. záznam o jeho seznámení s Alfredem Jarrym na prvním večírku časopisu La Plume, verše na sousedku z domu, kde bydlel, zmínku o autorově vyloučení ze střední školy v r. 1897 v Cannes či zápisky o vlastní svatbě. Defiluje tu celá řada známých jmen, které dnes již patří k legendám nejen francouzského, ale i světového umění – Pablo Picasso, Henri Matisse, Rachilde, Henri de Régnier, Paul Fort a další. Vydání deníku bránila vdova po básníkovi, „krásná rusovláska“ Jacqueline Kolbová, proto vyšel až po řadě desetiletí od autorovy smrti. Českým čtenářům se tento biografický skvost dostává do rukou vůbec poprvé v překladu Jany Podhorské a se znamenitým úvodním esejem Aleše Pohorského.

Básnická sbírka Gillauma Apollinaira Alkoholy (1913) se stala mezníkem ve vývoji francouzské poezie a vytyčila cestu modernímu umění, které vycházelo z nové skutečnosti a z nových životních pocitů na přelomu 19. a 20. století. Apollinaire ve svých básních spojil tradici francouzských šansonů, německých romantických písní a okultní inspirace. Náš výběr obsahuje i snad nejznámější autorovu báseň Pásmo, která ovlivnila celou řadu umělců, u nás např. J. Wolkera, V. Nezvala či K. Biebla.

Kniha sestavená Adolfem Kroupou a Milanem Kunderou, který připojil i úvodní esej, představuje průřez básníkovým dílem a životem, s řadou reprodukcí a fotografií a komentářů Apollinairových současníků. Výbor z básníkova díla (Alkoholy, Kaligramy, Dopisy pro Madeleinu a Lou, Zvířecízkazky, Nový duch a básníci) doplňují dokumentární fotografie a kresby, svědectví a vyznání básníků jak cizích, tak našich a podrobné apollinairovské kalendárium. Z připojené mikrodesky zazní autorovy básně Ocúny, Sličná rusovláska a Růženka v přednesu V. Vosky a P. Leclera.

Sbírka poetických povídek z roku 1914 je torzem lyricky pojaté fiktivní autobiografie. Název dostala kniha podle nejdelší povídky, která zachycuje určité etapy básníkova neklidného mládí a úzkostné pocity chudého mladíka sledujícího všemocnost peněz, strachujícího se samoty a naopak toužícího po lásce a důstojném životě. Celá kniha je ozvěnou četných Apollinairových cest a mnohé napovídá o jeho tvůrčí metodě - volné, často ironicky laděné vyprávění přerušují obrazy intenzivní atmosféry, připomínající filmovou montáž, v níž se sny mísí s realitou.

Der große tschechische Poetist und Surrealist Vítězlav Nezval (1900–1958) ist ein Phänomen: Kaum jemand hat es geschafft, der Sprache zu einer solchen Schönheit zu verhelfen. Der Dichter und Übersetzer Ondřej Cikán hat diese Schönheit nun ins Deutsche gebracht. Das Zentrum der Anthologie „Ein Dichter bei Nacht“ bilden Nezvals virtuose Langgedichte „Für die Nacht“ und „Edison“, die in Tschechien bis heute populär sind. Vervollständigt werden sie durch Gedichte aus verschiedenen Schaffensperioden, z. B. „Cocktails“, „Totenglocke für Otokar Březina“, „Ein Tüchlein und Adieu“ und „Strophen über Prag“. Im Anhang findet sich einerseits ein Krimi mit dem Titel „Der Dichter“ von Karel Čapek, in dem Nezval liebevoll aufs Korn genommen wird; und andererseits das berühmte Gedicht „Zone“ von Guillaume Apollinaire, dessen tschechische Übersetzung Karel Čapeks die tschechischen Poetisten zur Entwicklung eines eigenen Genres, des „Zonengedichts“, inspiriert hat.