Guillaume Apollinaire

Vlastním jménem Wilhelm Apollinaris de Kostrowicki, francouzský básník, prozaik a dramatik polského původu, jeden ze zakladatelů moderní francouzské poezie a významný propagátor avantgardy v umění, přichází na svět 26. srpna roku 1880 v Itálii, v Římě, jako nemanželský syn A. Kostrowické, polské šlechtičny, a důstojníka sicilské armády – od roku 1887 pak Apollinaire žije s matkou (která se s Apollinairovým otcem rozchází) a bratrem v Monaku.

V Monaku Apollinaire získává své první vzdělání – navštěvuje Kolej sv. Carla, ve studiích pak pokračuje v Cannes a v Nice.

Od roku 1899 Guillaume Apollinaire žije v Paříži – tady si nachází místo domácího učitele ve šlechtické rodině, v jejíchž službách pak cestuje po rakouských a německých zemích, mimo jiné navštěvuje i Čechy (jednu svoji povídku, nazvanou „Pražský chodec“, hlavnímu městu českých zemí pak v roce 1903 i věnuje).

V roce 1903 Apollinaire z místa domácího učitele ve šlechtické rodině odchází a vrací se do Paříže, kde pak působí jako zaměstnanec banky, zároveň se angažuje v uměleckých (především pak literárních a výtvarných) kruzích jako kritik a propagátor nových, avantgardních postupů v umělecké tvorbě.

Po vypuknutí první světové války se Guiilaume Apollinaire přihlásí jako dobrovolník do francouzské armády, v jejíž řadách se pak účastní mnoha frontových bojů – během jednoho z nich je pak v roce 1916 vážně raněn (je zasažen šrapnelem do hlavy), po operaci a následném léčení je pak převeden do zálohy – krátce nato pak Apollinaire umírá.

Jako umělec začíná Guillaume Apollinaire tvořit někdy na přelomu 19. a 20. století – jeho první literární pokusy, krátké povídky, začínají vycházet v pařížských literárních časopisech kolem roku 1903, zároveň se Apollinaire intenzívně věnuje tvorbě básnické (ta vyjde knižně poprvé až o několik let později).

V prvním desetiletí 20. století se Apollinaire postupně stává určující osobností moderní francouzské poezie a zcela zásadní postavou francouzské (potažmo evropské) umělecké avantgardy – je to právě Apollinaire, kdo uvede do širšího povědomí nový výtvarný umělecký směr kubismus, je zároveň propagátorem i dalších avantgardních směrů ve výtvarném umění - fauvismu, futurismu, přátelí se a podporuje i např. H. Rousseaua, známého představitele tzv. naivního malířství. Od roku 1912 pak Apollinaire rediguje uměleckou (avantgardní) revue „Pařížské večery“.

Ve vlastní tvorbě, tedy především ve vlastní poezii, Apollinaire, vychází z pocitu doby – na přelomu 19. a 20. století se mění svět a nazírání člověka na něj, Apollinaire pak tuto změnu zachycuje ve svých verších – ty samy pak procházejí proměnou: mizí klasický, vázaný verš, je ignorována interpunkce a rytmus, báseň se stává volně plynoucím proudem myšlenkových asociací (na tuto Apollinairovu metodu tvorby pak naváží především surrealisté) – Apollinaire přitom ve svých básních oslavuje moderní dobu a velikost lidské existence, schopnou tuto moderní dobu uchopit a pochopit.

Zcela zásadní pro další vývoj evropské poezie má přitom Apollinairova sbírka „Alkoholy“ (1913), obsahující autorovy básně z let 1898–1913 – hned první báseň, slavné „Pásmo“ je zářným příkladem výše popsaného Apollinairova (surrealistického) postupu umělecké tvorby.

Druhým zásadním Apollinairovým básnickým počinem je pak sbírka „Kaligramy“ (posmrtně 1918), kde se Apollinaire stává autorem vizuálně pojatých básní (např. báseň o hvězdě má tvar hvězdy apod.).

Kromě toho je Apollinaire autorem několika divadelních her (tou nejznámější je asi drama „Prsy Tiresiovy“).

Guillaume Apollinaire, otec moderní evropské avantgardy a moderního francouzského básnictví, umírá v Paříži brzy po skončení první světové války, 22. prosince roku 1918 na následky tzv. španělské chřipky.