Juhan Smuul

Estonský básník a prozaik, pochází z rybářské vesnice na ostrově Muhu, kde se narodil roku 1922. Šest let navštěvoval školu a potom se jako mnoho chudých synků vrátil do rodné vsi, kde rolničil a rybařil se svým otcem do devatenácti let. Od roku 1941 sloužil pak v estonském oddíle Sovětské armády a roku 1943 napsal své první básně. Po válce se stal novinářem a později spisovatelem z povolání. Zprvu psal výhradně verše, které si pro svou bezprostřednost, svěží humor a hluboké pochopení lidského nitra získaly velkou popularitu, a roku 1952 byla jeho básnická sbírka, přeložená do ruštiny, vyznamenána Stalinovou cenou. V posledních letech láká Smuula stále víc próza. Jeho první prozaická práce "Dopisy ze Sydegate" (1955), vyšla již několikrát, a nejen v estonštině. V témž roce se zúčastnil rybolovu na Atlantickém oceánu a odtud pochází jeho zajímavá, humoristická a zároveń fantastická povídka "Podivuhodná dobrodružství Muhumských" Na podzim roku 1959 vyplul Smuul s vědeckou výpravou na Japonské moře. Své dojmy z této plavby líčí v knize "Japonské moře, prosinec a lidské figurky", kterou právě dokončuje. I jeho příští práce, první romám, má být věnován moři. Lodní kajuty mu nyní často nahrazují pracovnu v Tallinu, kde se jako předseda Svazu estonských spisovatelů a poslanec Nejvyššího sovětu nemůže zabývat činností výhradně literární. V roce 1961 napsal svoji dramatickou prvotinu Lea, psychologické drama estonské dívky.