Alexandr Isajevič Solženicyn Knihy

Solženicynova kniha vychází z jeho osobních zkušeností z pracovních táborů, za které čelil perzekuci. Nejde o běžnou beletrii, ale o silné svědectví o hrůzách, které přinášel stalinský režim – o nesmyslných zatýkáních, koncentračních táborech a fyzické i psychické likvidaci lidí a celých národů. Autor popisuje svou cestu od zatčení přes vyšetřování a pobyt v tranzitní věznici až po život v pracovním táboře. Kromě vlastního příběhu přináší i autentické osudy dalších vězňů a podrobně vykresluje celý vězeňský systém, včetně vyšetřovacích metod, soudních praktik a přepravy vězňů.

Souostroví Gulag je jedním z nejznámějších děl popisujících vězeňský systém Sovětského svazu. Jeho autor Alexandr Solženicyn čerpal ze zkušenosti svého vlastního uvěznění i rozsáhlého výzkumu, stejně tak i z dobových autentických dokumentů. Kniha byla napsána mezi lety 1958 a 1968, na západě publikována v roce 1973, v Sovětském svazu oficiálně vydána v roce 1989. Žánrově pak tato kniha stojí na pomezí románu, literatury faktu a autentického dokumentu. Svůj osobní příběh od zatčení přes vyšetřování, pobyt v tranzitní věznici a pracovním lágru doplňuje autor autentickými příběhy mnoha dalších vězňů a líčením celého systému vězeňského průmyslu, vyšetřovacích metod, soudních praktik, způsobů přepravy vězňů atd.

Souostroví Gulag je jedním z nejznámějších děl popisujících vězeňský systém Sovětského svazu. Jeho autor Alexandr Solženicyn čerpal ze zkušenosti svého vlastního uvěznění i rozsáhlého výzkumu, stejně tak i z dobových autentických dokumentů. Kniha byla napsána mezi lety 1958 a 1968, na západě publikována v roce 1973, v Sovětském svazu oficiálně vydána v roce 1989. Žánrově pak tato kniha stojí na pomezí románu, literatury faktu a autentického dokumentu. Svůj osobní příběh od zatčení přes vyšetřování, pobyt v tranzitní věznici a pracovním lágru doplňuje autor autentickými příběhy mnoha dalších vězňů a líčením celého systému vězeňského průmyslu, vyšetřovacích metod, soudních praktik, způsobů přepravy vězňů atd.

Kniha, kterou napsal Solženicyn na základě svých zkušeností z pracovních táborů a za kterou byl perzekuován. Nejedná se o čtivou beletrii, ale o svědectví o obludnosti systému za Stalinovy éry, svědectví o zvěrstvech páchaných na lidech, nesmyslném zatýkání, koncentračních táborech, fyzické a duševní likvidaci celých národů. Svůj osobní příběh od zatčení přes vyšetřování, pobyt v tranzitní věznici a pracovním lágru doplňuje autor autentickými příběhy mnoha dalších vězňů a líčením celého systému vězeňského průmyslu, vyšetřovacích metod, soudních praktik, způsobů přepravy vězňů atd.

Toto významné umělecké dílo Alexandra Solženicyna nyní vychází již ve čtvrtém, doplněném vydání, které obsahuje v minulém vydání chybějící jmenný rejstřík. Je zde uveden i kompletní jmenný seznam všech dvou set padesáti pamětníků Souostroví, jejichž vyprávění, dopisy, vzpomínky, náměty a připomínky byly v tomto textu autorem využity. Kniha byla napsána na utajeném místě mezi lety 1958 a 1968. Solženicyn sám sebe považuje za kronikáře Gulagů mezi roky 1918 a 1956 a uvádí, že knihu píše pouze z povinnosti vůči lidem, kteří zde byli mučeni, zemřeli nebo byli neprávem uvězněni. V knize můžeme sledovat osud jednoho vězně od zatčení přes vyšetřování a „soud“ až po transport, tábor a vyhnanství. V poslední části se pak zabývá vývojem po Stalinově smrti. Tato trilogie poprvé vychází v jednom svazku o 1232 stranách, knihu zdobí exkluzivní koženková vazba se zlatou ražbou. Její součástí je velká složená a vyjímatelná mapa všech pracovních táborů - Gulagů. Vynikající předmluvu napsal historik, spisovatel a novinář Jaroslav Formánek.

Román vypráví o osudu mukla a věčného vyhnance Olega Kostoglotova, který se v polovině padesátých let přichází léčit na taškentskou onkologickou kliniku. Je to v době, kdy Stalin je již dva roky mrtev, Berija popraven a kdy se začínají objevovat první nesmělé náznaky změn. Na onkologické klinice se setkávají členové strany i vyhnanci, národy, které sem Stalin vysídlil, i původní obyvatelé, lékaři i pacienti. Jejich společným nepřítelem je rakovina: nemoc, smrt, konec života... V blízkosti smrti padají všechny dosavadní jistoty, všechny plány, všechna privilegia. A v tomto světě rozehrává Solženicyn příběhy svých hrdinů, jejich lásek a nadějí. Nádory, sarkomy a metanoblastomy jsou nejen krutou skutečností, s níž se potýkají hrdinové románu i lékaři, ale i metaforou pro rakovinu lži, přetvářky, násilí a útlaku, která metastázuje do všech vrstev ruské společnosti.

Kniha psaná v letech 1955-1967 vyšla v USA a ruském samizdatu poprvé v roce 1968. Děj románu popisuje životní osudy vědců, inženýrů, inteligentů a válečných zajatců uvězněných z politických důvodů v padesátých letech v Sovětském svazu, ve věznici Marfino u Moskvy, kde byl sám autor také skutečně zadržován, a jejichž posláním je bádat a vyvíjet vynálezy ve prospěch zločinného komunistického režimu. Toto vězení s mírnějším způsobem zacházení nazývá autor prvním stupněm pekla - kruhem prvním. Základním průvodním jevem vyprávění jsou debaty lidí, jenž už v životě bez vlastního přičinění přišli úplně o všechno a přesto si zachovali svoji tvář. Řeší se tu otázky lidské hrdosti, věrnosti, ideových postojů, umění, smyslu existence, epikurovi filozofie nebo hledání absolutní duševní rovnováhy tzv. ataraxie.

Jeden z nejvýznamnějších ruských románů století je mnohovrstevným, ostře kritickým vyprávěním o osudech sovětské společnosti do roku 1949.

Po vyhoštění do Německa v r. 1974 se Solženicyn ocitá v džungli neznámé západní společnosti. V pěti črtách se vyrovnává s novou situací: se svou konfrontací s bulvárním tiskem a s agenty z Východu, s problémy kolem překladů svých děl, se stěhováním do Kanady, s rozchodem se dvěma nejbližšími přáteli z ruského disentu. V poslední črtě usvědčuje mj. českého publicistu Tomáše Řezáče, který sepsal a vydal ve spolupráci s KGB 250 stran smyšlených rozhovorů s autorem, aniž se s ním jedinkrát setkal.

Úsloví v podtitulu knihy trefně přibližuje autorův osud jako boj jedince proti zakořeněnému systému – stromu, který svou korunou zastiňuje vše v okolí. Právě tak by se dalo nadneseně přiblížit Solženicynovo osudové potýkání se Sovětskou mocí. Autor barvitě líčí těžkosti, s nimiž se setkávala jeho snaha vyslovit pravdu o nedávné historii.... celý text

Podtitul: Dějiny rusko-židovských vztahů v letech 1917-1995 Vzájemné soužití Rusů a Židů. Alexandr Solženicyn se ve své knize soustřeďuje na rusko-židovské vztahy. Největší důraz klade na soužití obou národů ve dvacátém století, tak významném a katastrofickém pro život obou národů. Zkoumá látku z hlediska historických, politických, praktických a kulturních vztahů a snaží se rozptýlit mylná nepochopení a falešná obvinění.

Podtitul: Dějiny rusko-židovských vztahů v letech 1795-1916 Alexandr Solženicyn se ve své knize soustřeďuje na rusko-židovské vztahy, a to jen v rozmezí oněch dvou století, kdy Rusové a Židé žili v jednom společném státě. Největší důraz klade na soužití obou národů ve dvacátém století, tak významném a katastrofickém pro život obou národů. Solženicyn zkoumá látku z hlediska historických, politických, praktických a kulturních vztahů a snaží se rozptýlit mylná nepochopení a falešná obvinění. Židovská otázka byla podle jeho slov interpretována vždy zaujatě a v paměti obou národů je bohužel plno vzájemných křivd. Je tedy třeba porozumět oběma stranám, a proto se snaží události spíš pochopit, než aby se pouštěl do polemiky. Okruh zkoumaných problémů I. dílu je velmi rozsáhlý – od 18. století přes Alexandra I. a Mikuláše I. až po události 1. světové války.

V nucené emigraci se Solženicyn rozhodl uskutečnit svůj dávný záměr – prozkoumat ruskou společnost před bolševickým pučem r. 1917. Plodem spisovatelova úsilí je Rudé kolo, rozsáhlý a nedokončený literární útvar, který se snaží skloubit vyprávění literární s filozofickými, náboženskými a politologickými úvahami. Lenin v Curychu je samostatnou částí jedné z obsáhlých kapitol Rudého kola. Solženicyn vykreslil Lenina jako člověka posedlého jedinou myšlenkou, rozpoutat světovou socialistickou revoluci. Lenin uznává jen vlastní názor, rozkolu ve své straně dává přednost před kompromisy i za cenu vlastní izolace. Nezná přátelství, spojuje se s lidmi, jen pokud je může využít pro svou věc. Odvrhne je, pokud nejsou v dané chvíli užiteční. Ale spolčuje se i s podnikateli, pokud z nich může mít prospěch. Do okruhu využívaných přátel patří i jeho milenka Inessa Armandová, u které mu však vadí příliš nezávislý způsob myšlení, dává přednost Naděždě Krupské, která je poddajná a oddaně o něj pečuje. Děj začíná před vypuknutím první světové války a končí známým transportem přes Německo do Ruska v r. 1917.

Kniha obsahuje 4 povídky z truchlivého sovětského prostředí: Jeden den Ivana Děnisoviče, Případ na stanici Kočetovka, Martrjonina chalupa, Ve vyšším zájmu.

Ostře kritická publikace o politických, hospodářských a hlavně národnostních přeměnách ve státech vzniklých na území bývalého Sovětského svazu po roce 1991. Solženicyn je proti rozpadu SSSR, zvláště proti odtržení Ukrajiny. Tvrdí, že národy, kromě jisté diskriminace Židů, žily v mnohonárodnostním státě víceméně spokojeně a svorně. Novým národním subjektům vytýká prosazování jejich národní vzdělanosti a kultury ve svých státech na úkor ruské kultury, neboť to odsunuje Rusy do role druhořadých občanů. Místo k parlamentní demokracii vyzývá ke znovuvytvoření staroruských zemstev, jakožto formě lidové samosprávy. Celá publikace je laděná velmi nacionalisticky až šovinisticky.

Po více než třiceti letech od prvních Solženicynových próz jako Jeden den Ivana Děnisoviče či Matrjonina chalupa se po rozsáhlých projektech (Souostroví Gulag a Rudé kolo) jeden z největších ruských spisovatelů vrátil ke komorní literární formě. Vznikl tak soubor „povídek o dvou částech“, nazvaný Meruňková zavařenina. Jejich děj pokrývá téměř celé dvacáté století a zabývá se jak boji občanské či Velké vlastenecké války, tak kupříkladu i rozporuplným poválečným osudem maršála Žukova.

Solženicynův krátký text "Nežít se lží" vyšel v roce 1974 v Zürichu a byl výzvou v první řadě Rusům. Dává jim na první pohled jednoduchou radu: Odmítněte lež ve všech jejích podobách - to je podle něj první a účinný způsob, jak se postavit ruskému režimu té doby. V textu Solženicyn také krátce zmiňuje odpor Čechoslováků proti ruským tankům v roce 1968 a dává ho za vzor.

Světoznámá novela sovětského autora odhaluje otřesné skutečnosti sovětských gulagů v 50. letech 20. století. Útlý svazek obsahuje pouze novelu Jeden den Ivana Děnisoviče.

Dvouvolume 'V kruhu prvním' od Aleksandra Isajeviče Solženicyna se zaměřuje na život a myšlení ruských intelektuálů během období stalinského teroru. První díl představuje postavy, které se ocitají v těžkých situacích, a zkoumá jejich morální dilemata a osobní krize. Hlavními postavami jsou lidé různých profesí a společenského postavení, kteří se snaží vyrovnat s represivním režimem a jeho dopady na jejich životy. Druhý díl pokračuje v analýze psychologických a filozofických aspektů existence v totalitním systému. Solženicyn se zabývá tématy jako je svoboda, odpovědnost a lidská důstojnost. Kniha se vyznačuje realistickým zobrazením každodenního života pod totalitní vládou a klade důraz na hodnotu individuálního myšlení a odporu proti nespravedlnosti. Celkově se jedná o hlubokou reflexi o lidské existenci v těžkých podmínkách, která vyzývá čtenáře k zamyšlení nad morálními otázkami a historickými kontexty. Tato díla přispívají k porozumění nejen ruské kultuře, ale i univerzálním tématům lidského bytí.

Set against the backdrop of March 1917, the narrative explores the revolutionary turmoil emanating from Petrograd, which significantly impacts the front lines of World War I. The story delves into the forces contributing to Russia's impending collapse, highlighting the chaotic intersection of war and revolution. Themes of disintegration and the struggle for power are woven throughout, capturing a pivotal moment in Russian history.

Part two of this trilogy, reveals the experience of the hard-labor camps in Soviet Russia.

Solzhenitsyn's magnum opus delves into the Russian Revolution through a meticulously researched historical novel enriched with contemporary newspaper headlines, street action fragments, and cinematic screenplay elements. The narrative unfolds in three key nodes: August 1914 and November 1916, which explore Russia's crises, revolutionary terrorism, and the missed opportunities of Pyotr Stolypin's reforms, culminating in the disillusionment of patriotism as World War I ravages the nation. The third node, March 1917, captures the essence of the Russian Revolution, detailing the collapse of the Imperial government amid mob violence and the opposition's inability to steer events. Set from March 8-12, the first book introduces over fifty characters during the tumultuous days when the Russian Empire begins to disintegrate. Bread riots in Petrograd escalate unchecked, leading to police casualties and army mutinies. The horrified anti-Tsarist bourgeoisie rush to claim provisional power, while socialists establish a Soviet to challenge their authority. Meanwhile, Emperor Nikolai II is away at military headquarters, leaving his wife, Aleksandra, isolated with their sick children. The stability of the Russian state hangs in the balance, drawing comparisons to Tolstoy's War and Peace, as both works aim to narrate an era's story with universal significance.

The book commemorates the centenary of the Russian Revolution through Aleksandr Solzhenitsyn's epic narrative. It is part of "The Red Wheel" series and delves into the events of March 1917, offering a profound exploration of the historical and social upheavals during this pivotal time in Russian history. Solzhenitsyn's insights provide a deep understanding of the revolution's impact, reflecting on the complexities of human experience amid turmoil.

In the First Circle depicts the lives of the occupants of a sharashka (a research and development bureau made of GULAG inmates) located in the Moscow suburbs. This novel is highly autobiographical. Many of the prisoners (zeks) are technicians or academics who have been arrested under Article 58 of the RSFSR Penal Code in Joseph Stalin's purges following the Second World War. Unlike inhabitants of other gulag labor camps, the sharashka zeks were adequately fed and enjoyed good working conditions; however, if they found disfavor with the authorities, they could be instantly shipped to Siberia. The title is an allusion to Dante's first circle, or limbo of Hell in The Divine Comedy, wherein the philosophers of Greece, and other virtuous pagans, live in a walled green garden. They are unable to enter Heaven, as they were born before Christ, but enjoy a small space of relative freedom in the heart of Hell.

Describes individual escapes and attempted escapes from Stalin's camps.

Solzhenitsyn short piece on the Perils of misconceptions about Russia for America

Alexander Solzhenitsyn and six dissident colleagues who at the time of publication were still living in the USSR — six men totally vulnerable to arrest, imprisonment, or execution by the Soviet authorities — joined in the midseventies to write a book which surely remains the most extraordinary debate of a nation’s future published in modern times. Shattering a half-century of silence, From Under the Rubble constitutes a devastating attack on the Soviet regime, a moral indictment of the liberal West, and a Christian manifesto calling for a new society — one whose dominant values would be spiritual rather than economic. Personally edited by the Nobel Prize-winning author, fired by his own substantial contributions, From Under the Rubble articulates Solzhenitsyn’s most fervent call to action. His daring, and the remarkable courage of his colleagues, is testament to the seriousness of their demand for a revolution in which one does not kill one’s enemies, but in which “one puts oneself in danger for the sake of the nation!” With an introduction by Max Hayward, and translated under the direction of Michael Scammell. The contributors: Alexander Solzhenitsyn, Mikhail Agursky, Evgeny Barabanov, Vadim Borisov, F. Korsakov, A.B., Igor Shafarevich.

In time for the centenary of the beginning of the Russian Revolution, a new edition of the Russian Nobelist's major work The month of November 1916 in Russia was outwardly quiet—the proverbial calm before the storm—but beneath the placid surface, society seethed fiercely. In Petrograd, as St. Petersburg was then known, luxury-store windows are still brightly lit; the Duma debates the monarchy, the course of war, and clashing paths to reform; the workers in the miserable munitions factories veer toward sedition. At the front, all is stalemate, while in the countryside sullen anxiety among hard-pressed farmers is rapidly replacing patriotism. In Zurich, Lenin, with the smallest of all revolutionary groups, plots his sinister logistical miracle. With masterly and moving empathy, through the eyes of both historical and fictional protagonists, Solzhenitsyn unforgettably transports us to that time and place—the last of pre-Soviet Russia. November 1916 is the second volume in Aleksandr Solzhenitsyn's multipart work, The Red Wheel. This volume concentrates on a historical turning point, or "knot," as the wheel rolls inexorably toward revolution.

'Can one part of humanity learn from the bitter experience of another or can it not? Is it possible or impossible to warn someone of danger...to assess soberly the worldwide menace that threatens to swallow the whole world? I was swallowed myself. I have been in the dragon's belly, in its red-hot innards. It was unable to digest me and threw me up. I have come to you as a witness to what it is like there, in the dragon's belly' During 1975 and 1976, Nobel Prize-winner Aleksandr Solzhenitsyn embarked on a series of speeches across America and Britain that would shock and scandalise both countries. His message- the West was veering towards moral and spiritual bankruptcy, and with it the world's one hope against tyranny and totalitarianism. From Solzhenitsyn's warnings about the allure of communism, to his rebuke that the West should not abandon its age-old concepts of 'good' and 'evil', the speeches collected in Warning to the West provide insight into Solzhenitsyn's uncompromising moral vision. Read today, their message remains as powerfully urgent as when Solzhenitsyn first delivered them.

Short stories and other short pieces (including some lovely prose poems) by the late Nobel Prize laureate Alexander Solzhenitsyn. Contents: Matryona's house. For the good of the cause. The Easter procession. Zakhar-the-Pauch. The right hand. An incident at Krechetovka station. Prose poems: Freedom ...

In the first month of the First World War the Russian campaign against the Germans creaks into gear. Crippled by weak, indecisive leadership the Russian troops battle desperately, even as the inevitability of failure and their own sacrifice dawns. Solzhenitsyn’s astounding work of historical fiction is a portrait of pre-revolutionary Russia, a tragic war story, and an epic novel in the great Russian tradition.

Like Solzhenitsyn's world famous novels One Day in the Life of Ivan Denisovich, The First Circle and Cancer Ward, For the Good of the Cause, set in a new provincial school, is a scathing indictment of the victimisation of ordinary, decent people by Soviet careerist bureaucrats. Solzhenitsyn presents the conflicts between right and wrong, between the freedom of the individual and the harshness of the system with absolute sincerity and conviction.

Focusing on the harrowing realities of the Soviet forced labor camp system, this three-volume non-fiction work combines Solzhenitsyn's personal experiences with a wealth of testimonies, reports, and legal documents. Written between 1958 and 1968 and published in 1973, it serves as a profound literary investigation into the lives of those imprisoned in the Gulag, shedding light on the brutality and inhumanity of the regime. The text stands as a critical historical account and a powerful testament to human resilience.

The first of a two-volume memoir, Between Two Millstones, Book 1 explores Aleksandr Solzhenitsyn's exile from the Soviet Union and struggles to find a home in the West.

Separate publication of chapters on Vladimir Lenin, none of them published before this point, from The Red Wheel.

První slovenské úplné vydání autorova stěžejního díla, odhalujícího a popisujícího poměry v sovětských komunistických koncentračních táborech, které se stalo synonymem politické a lidské obžaloby stalinismu. A. Solženicyn čerpá jak z vlastních zkušeností politického vězně, který prošel hrůzami Gulagu, tak z dobových dokumentů a mnoha autentických svědectví. Osud jednoho vězně, sledovaný a popsaný od zatčení přes vyšetřování, soud a transport do tábora, i další příběhy jednotlivých vězňů vedou pak autora k úvahám o nesmyslné krutost a absurditě sovětského zákonodárství a poměrů ve Stalinově éře. Vychází ve třech svazcích.

Nové slovenské vydanie významného diela vychádza v revidovanom preklade s novými poznámkami a doslovom, ktorý sa zameriava na slovenské obete gulagu a politické súvislosti tej doby. Autor odhaľuje pomery v sovietskych komunistických koncentračných táboroch, pričom dielo sa stalo symbolom obžaloby stalinizmu. Základy totalitného štátu siahajú až k Leninovi, ktorý počas svojej vlády inicioval masové popravy, plánovanú ekonomiku, Čeku a prvé tábory, neskôr známe ako gulag. Autor čerpá z vlastných skúseností politického väzňa, ktorý prešiel hrôzami gulagu, a z dobových dokumentov a autentických svedectiev. Sleduje osud jedného väzňa od zatknutia, cez vyšetrovanie, súd a transport do tábora, pričom zobrazuje život v ňom a príbehy ďalších väzňov. Na pozadí týchto udalostí sa zamýšľa nad krutými a absurdnými aspektmi sovietskeho zákonodarstva a pomerov v Stalinovej ére. Podľa autorových prepočtov prešlo gulagom približne šesťdesiat miliónov ľudí. Keď v roku 1970 získal Nobelovu cenu za literatúru, len málo zasvätených vedelo, že dvanásť rokov pracoval na svojom najdôležitejšom diele. Toto dielo patrí medzi najvýznamnejšie knihy 20. storočia a je považované za silné svedectvo o politickom režime.

Александр Солженицын — выдающийся русский писатель XX века, классик отечественной литературы, лауреат Нобелевской премии («За нравственную силу, с которой он продолжил традиции великой русской литературы», 1970). В настоящем издании представлен «Архипелаг ГУЛАГ» — всемирно известная документально-художественная эпопея о репрессиях в годы Советской власти. «…Книга — о крови, о поте, о слезах, о страданиях, о безнадежности, а ее закрываешь с ощущением силы и света. Она показывает: человек во всех обстоятельствах может остаться человеком. Дает ощущение, что наш народ не кончился, мы прошли нижнюю точку, мы прошли катарсис. Исправлять жизнь будет трудно, но возможно» (Н. Д. Солженицына). В настоящий том вошли части I–II.

In den drei Bänden seines monumentalen Werks »Der Archipel GULAG« hat Solschenizyn die Geschichte des GULAG, dieses Reichs des Terrors, mit der dokumentarischen Sorgfalt eines Historikers und der Sprachgewalt eines großen Epikers aufgezeichnet. »Was die vorliegenden Seiten enthalten, ist keine Beschreibung des Lagerlebens, sondern eine politische Vorgeschichte, die Chronik der Entstehung dieses unheimlichen Inselreichs …« (Neue Zürcher Zeitung)

Повесть "Раковый корпус" - о больных онкологического диспансера в среднеазиатском городе (Ташкенте), в том числе ссыльных. Борение с болезнью. Попытки осмысления жизни и смерти. Общественная обстановка после смерти Сталина, когда страна будто начала обретать сознание после страшной болезни. В героях повести, населяющих одну больничную палату, воплощены боль и надежды России.

Александр Солженицын - выдающийся русский писатель XX века, классик отечественной литературы, лауреат Нобелевской премии ("За нравственную силу, с которой он продолжил традиции великой русской литературы", 1970). В настоящем издании представлен "Архипелаг ГУЛАГ" - всемирно известная документально-художественная эпопея о репрессиях в годы Советской власти. "...Книга - о крови, о поте, о слезах, о страданиях, о безнадежности, а ее закрываешь с ощущением силы и света. Она показывает: человек во всех обстоятельствах может остаться человеком. Дает ощущение, что наш народ не кончился, мы прошли нижнюю точку, мы прошли катарсис. Исправлять жизнь будет трудно, но возможно" (Н.Д.Солженицына).

В издании представлен "Архипелаг ГУЛАГ" - всемирно известная документально-художественная эпопея о репрессиях в годы Советской власти

En 1943-1945, avant son arrestation et sa condamnation à huit ans de camp, Soljénitsyne est un soldat, responsable d'une batterie de " repérage par le son ". C'est de ses souvenirs de combattant qu'il a tiré ces deux récits, écrits en 1998. Les souffrances et la destinée de l'obscur hameau de Jéliabouga, en Russie centrale, du plus noir de la guerre à ce jour de 1995 où l'auteur y revient, est le sujet du premier récit, marqué par l'émouvante figure d'une jeune fille, Iskiteia. Le deuxième récit rend hommage au courage oublié de deux officiers et de leurs hommes, en Prusse-Orientale, par contraste avec la veulerie et l'irresponsabilité des personnels politiques. L'écrivain s'y met en scène tel qu'il était alors, patriote, amoureux de cette vie militaire, confiant dans la révolution mondiale et plein de compassion pour la détresse des populations civiles.

Rakovyj korpus - o bol'nyh onkologicheskogo dispansera v Tashkente, v tom chisle ssyl'nyh. Bor'ba s bolezn'ju. Popytki osmyslenija zhizni i smerti. Obshhestvennaja obstanovka posle smerti Stalina, kogda strana budto nachala obretat' soznanie posle strashnoj bolezni. V gerojah povesti, naseljajushhih odnu bol'nichnuju palatu, voploshheny bol' i nadezhdy Rossii. A.I. Solzhenicyn (1918 - 2008) - vydajushhijsja russkij pisatel', laureat Nobelevskoj premii. Pervyj zhe ego rasskaz, Odin den' Ivana Denisovicha, opublikovannyj v 1962 godu, prines emu mirovuju izvestnost'. V 1974 godu, posle publikacii knigi Arhipelag GULAG na Zapade, A.I. Solzhenicyn byl lishen sovetskogo grazhdanstva i vyslan iz strany. V 1994 godu vernulsja na rodinu.

Ein Tag i. Leben d. Iwan Denissowitsch. Zwischenfall a. d. Bahnhof Kretschetowka. Matrjonas Hof. Zum Nutzen d. Sache. 4 Erzählungen, die Teils schon andernorts u. i. anderer Übers. erschienen sind

Quando, nel 1962, apparve sulla rivista "Novyi Mir" questo romanzo, tra i più noti e discussi di Solzenicyn, fu chiaro che qualcosa di completamente nuovo stava accadendo nella letteratura sovietica: per la prima volta, infatti, si osava descrivere la realtà dei campi di concentramento stalinisti, sebbene, come ebbe a dire Tvardòvskij, il racconto evitasse volutamente "di porre in risalto quelle aperte violazioni alla legalità sovietica che si esprimono in orrende crudeltà e arbitrii". Con questa narrazione piana, precisa, puntigliosa, priva di astio di "una delle giornate più ordinarie della vita del campo, dalla sveglia alla ritirata", Solzenicyn ci ha consegnato il racconto di un incubo che ha assunto il valore storico e letterario di una liberazione. E accanto al dubbio, al sospetto, alla tensione diffusa che avevano avvelenato la vita dei sovietici negli anni Trenta, ci sono qui il paesaggio, la lingua e l'anima della Russia che pervadono la ricerca espressiva del grande scrittore.