Jean-Louis Schefer Knihy

This collection features essays by prominent French critic and theorist Jean-Louis Schefer, exploring the intersections of art, literature, and philosophy. Schefer's thought-provoking analyses delve into the nature of representation and the role of the observer, offering insights that challenge conventional perspectives. His unique approach combines rigorous theoretical frameworks with personal reflections, making these essays a significant contribution to contemporary critical discourse. Readers will appreciate the depth and nuance of Schefer's exploration of cultural phenomena.

When it was first published in French in 1980, The Ordinary Man of Cinema signaled a shift from the French film criticism of the 1960s to a new breed of film philosophy that disregarded the semiotics and post-structuralism of the preceding decades. Schefer describes the schizophrenic subjectivity the cinema offers us: the film as a work projected without memory, viewed by (and thereby lived by) a subject scarred and shaped by memory. The Ordinary Man of Cinema delineates the phenomenology of movie-going and the fleeting, impalpable zone in which an individual's personal memory confronts the cinema's ideological images to create a new way of thinking. It is also a book replete with mummies and vampires, tyrants and prostitutes, murderers and freaks-figures that are fundamental to Schefer's conception of the cinema, because the worlds that cinema traverses (our worlds, interior and exterior) are worlds of pain, unconscious desire, decay, repressed violence, and the endless mystery of the body. Fear and pleasure breed monsters, and such are what Schefer's emblematic ordinary man seeks and encounters when engaging in the disordering of the ordinary that the movie theater offers him.

Mit der Übersetzung von Jean Louis Schefers enigmatischem Werk wird dem deutschsprachigen Raum ein bedeutender Text zugänglich, der in der französischen Filmphilosophie Spuren hinterließ und die Grenzen des Film-Denkens neu auslotete. Der Autor reflektiert über die Erfahrung des Kinos als eine besondere Wahrnehmung von Zeit. Er beschreibt, wie das Gedächtnis der Filme, trotz ihrer Unwahrscheinlichkeit und der Launen der Vorstellungskraft, eine neue Zeit eröffnet, die das Kinobesuchen rechtfertigt. Die Frage, was wir aus einem Film mitnehmen, wird aufgeworfen, während die Szenarien und Bilder die intensiven, oft ungreifbaren Gefühle einfangen. Diese Gefühle sind Teil des "sichtbaren Menschen", dessen Seele und Denken in den vorgeführten Aktionen verkörpert sind. Der gewöhnliche Mensch des Kinos ist jeder von uns, dessen Wünsche in Wissen umgewandelt werden. Der Autor fragt, warum wir ins Kino gehen, und reflektiert darüber, dass es darum geht, eine Welt und eine Zeit zu sehen, die unsere Kindheit geprägt haben. Doch er lässt offen, ob dies alles ist, und stellt die Frage nach der Totalität der Welt.

Pojednání o původu jazyků Jeana-Jacquesa Rousseaua (1712-1778) vychází v českém překladu poprvé. Text sám byl objeven až v autorově pozůstalosti a patří mezi nejvýznamnější na dané téma v dané epoše. Především ve Francii a v Německu se toto téma těšilo pozornosti mnoha předních intelektuálů, přičemž vedle Rousseaua bývá nejčastěji zmiňována trojice J. G. Hamann, J. G. Herder a W. von Humboldt. Rousseauův esej se navíc dostal do centra zájmu díky novodobým interpretacím J. Derridy. U Rousseaua je pravidlem, že jeho díla nejsou psána v akademickém či odborném stylu, a jsou proto snadno přístupná širokému okruhu zájemců. Rousseau se ve svém eseji zamýšlí nad škálou otázek spojených se základním lidským dorozumívacím prostředkem - jazykem. Zároveň polemizuje s názory svých současníků: o vzniku jazyka, vztahu jazyka a podnebí, o rozdílech mezi jazyky, o písmu, o zvukové stránce jazyka a jeho vztahu k hudbě. Rousseauův text jsme doplnili poznámkami, které jej zasazují do dobového kontextu. Knihu uzavírá doslov z pera profesora Miroslava Petříčka.