Arnold I (Arnold Ira) Davidson Knihy

Oproti mechanismům, jimiž se panovník až do doby klasicismu snažil zajistit bezpečí svého teritoria, staví Foucault technologie bezpečnosti, resp. korelace mezi nimi a populací. „Teritorium“ a „populace“ slouží jako protikladné póly, mezi nimiž se jeho uvažování rozvíjí. Jak došlo k přechodu od svrchovanosti nad teritoriem k regulaci populace? Jaké byly účinky této proměny na rovině vládních praktik? Objevení se populace jako ideje a jako reality nebylo důležité jen na politické úrovni, mělo také dopad na epistemologické úrovni. Analýza bezpečnostních dispozitivů vztahujících se k populaci vedla Foucaulta postupně k tomu, že zdůraznil pojem „vlády“. Ve svém tradičním smyslu veřejné moci nebo výkonu svrchovanosti nakonec ztratil váhu a začal označovat techniky specifické pro správu populací. Problematický trojúhelník, který sloužil jako původní rámec výzkumu, tak byl nahrazen systematickou řadou bezpečnost–populace–vláda, spolu s níž Foucault v tomto přednáškovém cyklu zavedl pojem „guvernementalita“, jímž se od historie bezpečnostních technologií dostal až ke genealogii moderního státu.

Kniha vznikla z Foucaultových přednášek na College de France v akademickém roce 1975–1976 a znamená důležitý okamžik ve vývoji jeho vlastních badatelských zájmů. Foucault zkoumá, jak se rodí v novodobém historickém diskurzu téma vnitřního nebezpečí, jež údajně ohrožuje civilizovanou společnost, ať už v podobě nepřítele rasového, třídního nebo jiného, zejména takového, který ohrožuje její zdraví, který představuje cosi zlověstně nemocného na jinak „zdravém těle“ společnosti. Tento nepřítel musí být alespoň podroben kontrole (lékařské, zdravotní, policejní apod.), má-li být společností úspěšně zvládnut. Ve zrodu tak zvané biomoci, pozoruhodného spojení politické moci se zájmem o zdravotní stav populace, vidí Foucault rozhodující moment pro vznik pocitu strachu před nebezpečím, jemuž vystavuje společnost vnitřní nepřítel.