Václav Ertl

Prof. Václav Ertl (13.4.1875 Dobříš – 12.2. 1929 Praha) byl český filolog, bohemista, překladatel z francouzštiny a středoškolský pedagog. Jeho je jméno dnešní veřejnosti poněkud neznámé. Za svého života byl však přední osobností české kultury. Působil jako překladatel z francouzštiny, literární historik a zejména jako lingvista. Hlavní období jeho činnosti bylo spojeno zejména s časopisem Naše řeč, kde pracoval jako odpovědný redaktor, a s Kanceláří slovník jazyka českého, kterou vedl a která sbírala materiál pro vznikající novočeský slovník (později známý pod jménem Příruční slovník jazyka českého).

Vystudoval češtinu a francouzštinu na filozofické fakultě UK v Praze (státní zkoušky 1902). Učil na středních školách, posléze uvolněn k práci v akademické Kanceláři Slovníku jazyka českého a k redigování časopisu Naše řeč. V ní publikoval množství statí syntaktických a morfologických, lexikálních i významoslovných; užíval při tom někdy pseudonymy V. Marek, V. Nešpor, V. Nerad, V. Musil, V. Švarc. Od r. 1917 byl dopisujícím, od 1920 mimořádným členem České akademie věd a umění, od r. 1925 též mimořádným členem Královské české společnosti nauk. Zasáhl v prvních desítiletích 20. stol podstatně do českého mluvnictví (hlavně současného) a do české lexikologie a lexikografie. Hodně pozornosti věnoval též otázkám jazykové správnosti a kultury.