Elizabeth Taylor
3. červenec 1912 – 19. listopad 1975
Tato oblíbená anglická prozaička a autorka povídek s obratností zachycuje nuance „každodenního“ života. Její pronikavá, avšak láskyplná zobrazení anglického života střední a vyšší střední třídy si získala publikum náročných čtenářů a věrné přátele ve světě literatury. V průběhu let byla Taylorová srovnávána s takovými mistrynami jako Jane Austenová a Barbara Pymová, přičemž byla oceněna pro svůj jedinečný styl, který proniká do psychologie postav a jejich mezilidských vztahů.
Elizabeth Rosemond Taylor spatřila světlo světa v Londýně 27. února 1932. Ačkoliv se narodila jako Angličanka, její rodiče byli Američané ze Saint Louis, kteří tu obchodovali s uměleckými předměty. Otec přišel do Londýna, aby zde založil galerii. Matka byla divadelní herečkou, ale po svatbě se tohoto povolání vzdala. Elizabeth strávila svých prvních sedm let v Londýně, než se odsud její rodina ze strachu z nadcházející války v roce 1939 odstěhovala. Rodina z Anglie odplula bez své hlavy, která tu zůstala, aby se pokusila zachránit co nejvíce z bývalého obchodního podnikání. Přesídlili do Los Angeles, kam za nimi zanedlouho přijel i Elizabethin otec.
Jistý rodinný přítel si povšimnul půvabné Elizabeth a navrhl, aby podstoupila zkoušku před kamerou. Uspěla a „podepsala“ kontrakt s Universal Studios. Poprvé se na plátně objevila ve filmu THERE'S ONE BORN EVERY MINUTE ve svých deseti letech. Universal s ní však rozvázali kontrakt už po tomto prvním filmu a Elizabeth byla angažována MGM. Prvním jejím filmem zde byla LASSIE SE VRACÍ. Na základě výkonu v tomto filmu si ji MGM zajistila na celý rok. Její dva další filmy obnášely jen epizodní role: THE WHITE CLIFFS OF DOVER a JANA EYROVÁ (pro tento film si ji vypůjčila 20th Century-Fox). Pak přišel konečně snímek, jenž uděl z Elizabeth hvězdu, a to film O VELKOU CENU, který vynesl přes 4 000 000 USD. Hrála tu Velvet Brown jako protějšek Mickey Rooneyho a zajistila si tak dlouhodobou smlouvu s MGM, jejíž byla nyní hlavní dětskou hvězdou. V roce 1945 si však v ničem nezahrála a na scénu se vrátila až o rok později v COURAGE OF LASSIE.
V roce 1947, ve svých patnácti, zazářila v LIFE WITH FATHER s takovými hollywoodskými veličinami jako Williamem Powellem, Irene Dunne a Zasu Pitts. Na přelomu čtyřicátých a padesátých let hrála v jednom filmu za druhým, většinou s velice dobrými ohlasy. Nejplodnější byla v roce 1954 s rolemi v RHAPSODY, BEU BRUMMELL, KDYŽ JSEM NAPOSLEDY VIDĚL PAŘÍŽ, a ELEPHANT WALKI. Bylo jí dvaadvacet a stala se z ní překrásná, mladá žena. V roce 1956 se objevila ve veleúspěšném snímku OBR s Jamesem Deanem, jenž se ovšem premiéry tohoto filmu nedočkal, protože už v roce 1955 zahynul při automobilové nehodě. Po roce účinkovala Elizabeth v RAINTREE COUNTY, bombastickém filmu, který byl kritiky označen za „dry as dust“ (naprosto nudný). Přes zřejmé nedostatky celého filmu byla Elizabeth za své ztvárnění „Southern Belle“ (Hvězdy Jihu) Susanny Drake nominována na Oscara. Tak ceněnou sošku si však místo ní odnesla Joanne Woodward za TŘI TVÁŘE EVY.
Už v roce 1958 však získala další nominaci, a to za dodnes kontroverzní (viz. nedávné zařazení na černou listinu v republikánských USA) KOČKU NA ROZPÁLENÉ PLECHOVÉ STŘEŠE, kde si vychutnala roli Maggie Pollitt. Tentokrát nestačila na výkon Susan Hayward v I WANT TO LIVE! Rok nato si zahrála v dalším trháku a byla opět nominována za SUDDENLY, LAST SUMMER. Nedočkala se však ani teď a musela se sklonit před Simone Signoret a filmem MÍSTO NAHOŘE. Její žízeň po tomto nejprestižnějším ocenění byla uhašena v roce 1960 rolí Glorie Wandrous v BUTTUERFIELD 8, kde bezchybně ztvárnila prostitutku, která se zaplete s ženatým mužem. Film byl částí kritiků zatracován, ale nikdo nemohl ignorovat Elizabethin skvělý výkon. Další tří roky si vyhradila sama pro sebe a poté, co ji vypršela smlouva, odešla od MGM.
V roce 1963 se vrátila k filmové práci a zahrála si v KLEOPATŘE, jednom z nejdražších filmů své doby – jen její plat obnášel rovný milion dolarů (o třicet let později dostala za FLINSTONEOVY 2,5krát tolik). Při natáčení též potkala svého pátého manžela Richarda Burtona (ti bývalí – Conrad Hilton, Michael Wilding, Michael Todd, zahynul při letecké havárii, a Eddie Fisher). Několik jejich dalších filmů bylo přinejmenším bezvýrazných, především VLIVNÍ LIDÉ, kteří byli kritikou doslova rozcupováni.
Elizabeth se vrátila do své obvyklé pohody rolí Marthy ve filmu KDO SE BOJÍ VIRGINIE WOOLFOVÉ? Role křiklounské, neudržované ženy je dodnes jejím nejlepším hereckým výkonem a zaslouženě za ní obdržela svého druhého Oscara. Její další snímky se už zdaleka nevyrovnají těm předešlým. Objevila se v mnoha filmech, několika divadelních i televizních hrách a nejrůznějších televizních programech.
Po smrti svého přítele Rocka Hudsona v roce 1985, začala kampaň na podporu obětí AIDS. V devadesátých letech vyvinula i úspěšnou řadu voňavek. V únoru 1997 podstoupila úspěšné odstranění mozkového nádoru. S Burtonem se rozvedla v roce 1974, aby si ho o rok později opět vzala a v roce 1976 se s ním definitivně rozvedla. Od té doby měla dva další muže: senátora Johna Warnera a Larryho Fortenskyho.