Dopis, vhozený v láhvi do moře, osudově poznamená životy dvou osamělých lidí. Nešťastný Garrett hodí do moře několik lahví se zoufalými a láskyplnými vzkazy milované ženě, kterou ztratil. Jednu láhev najde rozvedená novinářka Theresa, dopis ji zaujme a začne pátrat po autorovi. Oba osamělí lidé se opravdu setkávají, zamilují se do sebe a hloubka tohoto citu, navzdory nedorozumění a nepřízni tragického osudu, navždy ovlivní jejich životy, pomůže jim překonat bolest a stane se nakonec osvobozující nadějí pro jednoho z nich.
Sbírka strašidelně laděných povídek.
Kniha londýnského autora představuje pozoruhodnou sbírku dvanácti téměř neuvěřitelných povídek, které autor obratně stmelil svým záměrně surrealistickým nazíráním každodenního života lidí se všemi jejich možnými i nemožnými tužbami a tajnými smyslovými vzněty. Z větší části jde o fiktivní příběhy z doby nejen dnešní, ale i dávno minulé, s jistým morálním ponaučením. Všechny povídky spojuje jejich mnohovýznamovost a pronikavý účinek, který mají na čtenáře, o čemž svědčí fakt, že ve Velké Británii se kniha stala v roce 2001 naprostým bestsellerem. Neblahé předtuchy, žena-automat, odliv odhalující něco zcela nečekaného, budoucnost předpovídající bankomaty nebo bludiště, které se vytrácí z paměti – to vše svědčí o úžasné fantazii a vypravěčském umění autora. Ne nadarmo si za název své knihy zvolil část maďarského přísloví: Králíkům se nikdy nedá věřit. Vypadají skoro jako dětská hračka, ale sežerou vám úrodu.
Kniha Jak to vidí současník dává českému čtenáři vůbec poprvé příležitost seznámit se s literárněkritickou tvorbou Virginie Woolfové, jedné z nejvýznamnějších autorek 20. století. Výbor čerpá z prvního svazku Čítanky pro každého (The Common Reader I., 1925) a přináší jak portréty jednotlivých autorů (proslulých i „obskurních“), tak obecnější statě včetně klíčového programového eseje Pan Bennet a paní Brownová....
Nabarvené ptáče je hluboce dramatický příběh zaobírající se bezprostředním vztahem mezi hrůzou a krutostí na jedné straně a nevinností a láskou na straně druhé. Přestože samotné dílo od svého vydání v roce 1965 způsobovalo a stále způsobuje silné kontroverze, dostalo se mu světového ohlasu i mnoha prestižních literárních cen. Režisér Václav Marhoul věnoval od roku 2008 veškeré své úsilí k přípravě filmu. Klíčový impuls, motivaci do další práce a potvrzení kvality scénáře přineslo v květnu 2013 udělení Zvláštního uznání poroty v rámci vyhlášení vítězů scenáristické ceny ScripTeast / Ceny Krzysztofa Kieślowského na festivalu v Cannes. Nadčasové poselství o osamělém putování a útrapách malého židovského chlapce za druhé světové války nabývá dnes na ještě větší aktuálnosti. Nedávné události v Evropě – migrační krize, šíření xenofobních předsudků a nenávisti bez znalosti faktů – ještě umocnily naléhavost jeho sdělení.
„Román Nabarvené ptáče mě svého času, stejně jako miliony čtenářů po celém světě, zasáhl natolik, že jsem se v polovině roku 2008, po dokončení celovečerního filmu Tobruk, rozhodl vyvinout veškeré své úsilí a um na to, abych získal filmová práva právě k tomuto dílu. To se nakonec podařilo,“ zavzpomínal na začátek náročného projektu Václav Marhoul
Ironický román z židovského prostředí Ameriky 70. let.
Po letech milostných úspěchů jeho sebevědomí stále častěji narušují dívky s opačnou představou o svém životním údělu. Hrdina, jehož životní školou je časopis Playboy, se tak dostává do neskutečných situací a trapných dobrodružství, až se konečně zbaví svých šovinistických představ.
