Jan Petrmichl
- 1921, Klatovy † 29. 2. 1964, Praha
Literární kritik a historik
Otec byl zámečník. Petrmichl studoval na gymnáziu v Klatovech (1932–1940). Od 1943 byl zaměstnancem pražské Univerzitní knihovny, 1945 pak přešel do Národní knihovny a téhož roku začal studovat slovanské literatury na FF UK (PhDr. 1950 prací První světová imperialistická válka a boj o socialistickou republiku v dílech českých prozaiků Čapek–Dolanský). 1948 se stal v Národní knihovně ředitelem. S Miloslavem Novotným se podílel na vytváření jednotné knihovnické soustavy po sovětském vzoru a byl členem řady akčních výborů a komisí. 1954 přešel na funkci ředitele do Univerzitní knihovny. Od 1958 pracoval jako redaktor Rudého práva. Po sloučení Ústavu pro českou literaturu ČSAV s Institutem společenských věd ÚV KSČ (Jana Mukařovského tehdy ve vedení nahradil Ladislav Štoll) nastoupil 1962 na místo zástupce ředitele. Zároveň zastával funkci vedoucího redaktora časopisu Česká literatura. Titul CSc. získal 1963 prací Patnáct let české literatury 1945–1960. Debutoval v době gymnazijních studií ve Studentském časopise, od 1945 publikoval články, studie a recenze z oblasti rusistiky, o knihovnictví, ale především o současné české literatuře v Tvorbě, České literatuře, Knihovně, Květech, Lidových novinách, Literárních novinách, Novém životě, Plameni, Rudém právu (zde recenze a články o současné české literatuře). Užíval šifer (-l-), (P), -petr-, J. P. a zkratky PETR. Petrmichlův literárněkritický a vědecký zájem se soustředil hlavně na soudobou českou literaturu, kterou jako marxisticky orientovaný kritik zásadně interpretoval především z hlediska jejích společenských funkcí. Jeho studie Karel Hynek Mácha, velký básník českého revolučního romantismu byla dobovou kritikou oceňována jak pro zájem o sociální status postav Máchových děl, tak i pro schopnost vyložit spisovatele jako osobnost sice dobově podmíněnou, nicméně pokrokově, bezmála socialisticky smýšlející. Obdobně Petrmichl ve studii Patnáct let české literatury 1945–1960 v souladu s vládnoucím politicko-kulturním konceptem definoval poválečné směřování české prózy a poezie jako proces se všemi, především ideologickými atributy zápasu o „nový, komunistický svět“. Poslední Petrmichlovou prací je monografie Vilém Závada: Básník českého charakteru, zaměřená především k problematice básníkovy obraznosti a jejího zakotvení v ostravském regionu.