František Petrarca, v angličtině známý jako Petrarka, byl italský učenec, básník a jeden z prvních renesančních humanistů. Petrarca je často populárně nazýván „otcem humanismu“. Na základě Petrarkových děl, a v menší míře i děl Danteho Alighieriho a Giovanniho Boccaccia, vytvořil Pietro Bembo v 16. století model moderní italštiny, který později schválila Accademia della Crusca. Petrarca je uznáván za rozvoj sonetu. Jeho sonety byly obdivovány a napodobovány po celé Evropě během renesance a staly se vzorem pro lyrické básně. Petrarca byl také známý jako jeden z prvních lidí, kteří nazvali středověk temným věkem.
Der Canzoniere, im lateinischen Original “Rerum vulgarium fragmenta”, ist eine Sammlung von italienischen Sonetten und Kanzonen, in denen Petrarca seine Liebe zu Laura und seine Trauer über ihren Verlust besingt. Die Sammlung beläuft sich auf 316 Sonette und 29 Kanzonen, Zumeist geht es im Canzoniere, aus vorher genanntem Grund, um das Thema der Liebe. Nebenbei findet man aber immer wieder ethische, religiöse oder politische Themen, die der Dichter verarbeitet.