Władysław Broniewski
Władysław Broniewski je polský básník, jehož dílo se vyznačuje silným revolučním nábojem. Své verše zasvětil zobrazování společenských změn a boje za lepší budoucnost. Jeho poezie, napsaná s naléhavostí a vášní, se stala hlasem pro mnohé, kdo usilovali o spravedlnost. Broniewskiho tvorba je dodnes ceněna pro svou emocionální hloubku a historický význam.
Władysław Broniewski Životopis Władysław Broniewski (1897-1962) se narodil v Płocku v rodině s povstaleckými a vojenskými tradicemi. Na středních školách působil pod pseudonymem Orlik ve vlasteneckých mládežnických organizacích. Působil také v polských legiích a poté se účastnil války s bolševickým Ruskem. Od roku 1921 studoval na varšavské univerzitě a byl také aktivistou ZNMS. V roce 1925 vydal společně se Stanisławem Ryszardem Standem a Witoldem Wandurskim manifest proletářské revoluční poezie: kolektivní svazek Trzy salwy. Spolupracoval a redigoval časopisy inspirované Lidovou frontou a Komunistickou stranou Polska, vč. Literární měsíčník.V důsledku toho byl v roce 1931 krátce uvězněn. V letech 1925–36 byl tajemníkem redakce Wiadomości Literackie. V září 1939, když hledal svoji jednotku, skončil ve Lvově. Tam, v lednu 1940, byl zatčen a poté uvězněn NKVD až do roku 1941. V témže roce byl propuštěn a vstoupil do armády generála Anderse. Odjel s ní na Střední východ a zůstal v Jeruzalémě jako spolupracovník časopisu On the Way. Po skončení války se rozhodl vrátit do Polska.
Broniewski patří k avantgardě polských revolučních a vlasteneckých básníků. Spojil patos sociálního boje a boje za nezávislost a socialistické agitace se svými osobními vyznáními. Jeho program zahrnoval dědictví velkých romantiků ( Wiatraki z roku 1925, Dymy nad Miasto (1927), báseň Komuna Paryska z roku 1929, sbírka Troska i pieśń ( 1932)). V posledních letech Druhé polské republiky zobrazoval katastrofické pohledy ( Poslední výkřik, 1938), jejichž překonáním je slavná báseň oTyrhénská výslovnost Zbraňový bajonet z roku 1939. Během válečných let poezie Władysława Broniewského předváděla hlavně nostalgické a elegické tóny i ideologická dilemata (sbírka Strom zoufalství z roku 1945). Návrat do Polska nejprve přinesl propagandistická díla v souladu s programem socialistického realismu a sovietizace (báseň Slovo o Stalinovi z roku 1949, o dva roky později svazek Hope ). Poté se objevily reflexní básně odkazující na osobní a krajinné motivy (báseň Mazowsze z roku 1952, básně o náhle zesnulé dceři ze série Anka, 1956).