Tento výkladový slovník je rozsahem i pojetím ojedinělým pokusem představit epochu středověku v celé její šíři a plasticitě. Každé z více než osmi desítek hesel je samostaným esejem. Škála témat je rozpjata od dějin všedního dne (Stravování, Sexualita, Příbuzenství) přes „klasickou“ oblast politických a ekonomických vztahů (Král, Město, Obchodníci) až k problematice dějin kultury a mentality (Obrazy, Andělé, Čarodějnictví). Editorům se podařilo získat ke spolupráci vedle předních francouzských medievalistů i odborníky německé, anglické, americké, italské, ruské i polské a vtisknout tak Encyklopedii středověku skutečně evropský rozměr.
Dva přední francouzští medievalisté vyprávějí dějiny škol, učitelů a žáků ve středověku. Kniha zahrnuje období od 6. do 15. století, od sklonku pozdně antické vzdělanosti přes „renesance“ karolinské a otonské éry až po rozkvět evropské univerzitní scholastiky ve vrcholném středověku a nový počátek v renesančním období. Autoři se zaměřují jak na velké osobnosti středověkých vzdělanců (Anselm, Abélard, Hugo od sv. Viktora, Tomáš Akvinský aj.), tak i na každodenní život škol a žáků, který je hlavním tématem knihy. Pozornost se přitom nesoustřeďuje jen na nejvyšší patro vzdělávacího systému, ale čtenáři se mohou seznámit se širokou škálou škol – klášterních i laických, městských i vesnických, škol židovských i královen středověkého vzdělávání, univerzit. Čestné místo se přitom dostává nejstarší univerzitě v prostoru střední Evropy – té pražské. Kde, kdy a jak probíhala školní výuka, jak si žáci i učitelé obstarávali prostředky k živobytí, jak fungovaly školní instituce, jaký byl život středověkých mistrů – „obchodníků se vzděláním“? Na tyto a další otázky kniha odpovídá s využitím bohaté škály zajímavých dobových textů – listin a dokumentů, ale také citátů literárních děl od Einhardova Života Karla Velikého po Chaucerovy Canterburské povídky, textů kanonického práva či třeba univerzitních statut. Knize se tak bohatě dostává živosti a přístupnosti, které jdou ruku v ruce s nepochybnou akribií obou autorů.
Focusing on the emergence of learned men during the late Middle Ages, this work examines the transformation of social classes and the complexities of Western society. As traditional categories became inadequate, these intellectuals gained influence, aiding the development of the modern state and contributing to the Renaissance. By intertwining cultural, social, and political history, the book highlights the significance of disciplines like religion, literature, and law in shaping European society. It is a vital resource for those interested in medieval and intellectual history.
Ce volume comprend neuf études sur l'histoire de l'Université de Paris et sur les universités françaises en général pendant le Moyen Âge, principalement d'un point de vue institutionnel et social. La première partie est consacrée au XIIIe siècle, c'est-à-dire à la naissance de l'université, à ses premières institutions, à la croissance des premiers collèges et à la lutte entre les érudits et les autorités externes, notamment le Pape, l'Évêque, le Chancelier et le Roi. La deuxième partie traite du XVe siècle, du recrutement géographique des étudiants, des carrières des enseignants et du rôle politique de l'université durant les dernières décennies de la Guerre de Cent Ans ; elle se termine par une étude sur les réformes imposées aux universités françaises par le gouvernement royal après cette guerre.
