Emil Zola je považován za hlavního představitele literárního naturalismu, který ve svém díle zkoumal vliv prostředí a dědičnosti na lidské osudy. Jeho rozsáhlá sága Les Rougon-Macquart detailně vykresluje dopady průmyslové revoluce na francouzskou společnost skrze osudy jedné rodiny napříč generacemi. Zola mistrně zachycoval sociální témata a psychologii postav, čímž se stal hlasem své doby. Jeho dílo dodnes inspiruje umělce a rezonuje s moderními čtenáři.
Příběhem provází učitel Marek Froment, který přijíždí s rodinou do městečka Maillebois a je svědkem nepříjemné události. Obvinění padá na židovského chlapce a Froment prožívá tento případ několik let, hledá pravdu, věří ve Francii, ale jeho nepřítelem se stává církev, která se nenápadně zmocňuje země, škol a zaujímá přední místa. Za naději, která se snad blíží, doplácí hrdina rozporem v rodině, která se manipulací přiklání k pravdě Boží.
Román s množstvím autobiografických prvků o věčném zápase umělců o vytvoření mistrovského díla a s realistickým hrdinou Claudem Lantierem.
Kniha popisuje dramatický přiběh ze života horníků za dlouhé stávky.
Po smrti rodičů svěří poručník Lobrichon Magdalénu na výchovu své přítelkyni do penzionátu, kde se učí dobrým způsobům a to tak, že z něj vychází jako dovedné koketky. Po neshodě s poručníkem utíká Magdaléna do ulic, kde se jí ujme student Jacques a stanou se milenci. Vilém, zrozenz nerovné lásky hraběte de Viarque a nevěrnice je nazýván panchartem, utiskován a zesměšňován. Chlapec nervózní a citlivé povahy je vychováván náboženskou fanatičkou, služebnou Jenoféfou. Cesty osudu svedou tyto dva dohromady, láskou plnou citů a okouzlení. Když Magdalena po čase váhání přijme nabídku k sňatku, žijí manželé zdánlivě klidný život ve svém domečku. Až do doby, kdy Vilém dostane dopis od svého nejvěrnějšího přítele, který se chystá jej navštívit. Skvělé vykreslení pocitů jednotlivých postav, Magdalenino vnitřní rozpolcení, otázka viny, sžíravý pocit strachu, Vilémovy několikastránkové úvahy až chorobně bludné představy, citový a morální úpadek manželů, znásobený popisem stálé přítomnosti stoleté fanatické stařeny Jenoféfy. Nemožnost utéct před sebou samými a přijmout zasloužený trest.
Nešťastná Tereza Raquinová touží po změně a hledá únik z monotónního všedního života, který vede po boku svého manžela. Známost s jistým mladým mužem vyústí nejen v milenecký poměr, ale i v hrůzný čin vraždy manžela. Bezvýchodnost situace i osudová touha uniknout končí i pro milence tragicky – společnou sebevraždou.
Román Zabiják patří do cyklu dvaceti románů Rougon-Macquartové s podtitulem “přírodopisná a sociální studie jedné rodiny za druhého císařství.” Jak už název díla napovídá, nejedná se zrovna o veselou četbu, s tou se však u Zoly setkat ani nelze. Hlavní postavou románu je pajdavá Gervaisa, pradlena, která žije v Paříži na hromádce s Lantierem, opilcem a budižkničemu, který z ní neustále tahá pracně vydělané peníze. Když od ní jednoho dne uteče kvůli jiné ženě, vyslyší Gervaisa dlouhotrvající prosby klempíře Coupeaua, spořádaného muže, který ji vroucně miluje, a uzavře s ním sňatek. K synům Lantiera tak brzy přibude ještě dcera Nana, jejíž jméno vám jistě není neznámé.
Poslední román z trilogie měst (Lurdy, Řím, Paříž) provází pestrou směsí pařížské společnosti na sklonku minulého století a odhaluje její sociální, politické i morální protiklady. Jeho hrdinou je kněz, který se v niterném přerodu odpoutává od náboženské víry a směřuje k materialismu a socialismu.
Román „Jeho Excelence Evžen Rougon“ mistrně vystihuje prodejnost politického života druhého cístařství. Předlohou politika byl samozřejmě E. Rouher – a na příběhu jeho stálého boje o moc a císařskou přízeň, boje vedeného všemi prostředky, ukázal Zola barvitý obraz pařížské společnosti té doby. Autor vychází ze skutečných událostí, které jen mírně stylizuje.
Naturalistický román odehrávající se na venkově v prostředí farmářů , napsaný roku 1887. Láska vesnického člověka k půdě je zde vykládana jako jedna z forem sexuality. Barvité líčení života vesničanů v jednom svazku s půdou, kterou tak zbožňují, i domácími zvířaty, jež jsou pro ně mnohdy cennějším statkem než lidé, vytváří se "Země", rozsáhlou fresku, epopej selství, podobně jako je "Germinal" epopejí horníka nebo "Zabiják" epopejí velkoměstkého proletáře.
