Radim Palouš Knihy

Radim Palouš v rozhovoru s Josefem Beránkem. V životopisném rozhovoru s publicistou Josefem Beránkem (autorem rozhovorů s V. Malým, P. Kolářem a J. Sokolem) profesor Palouš hovoří o událostech, které ovlivnily a nasměrovaly jeho život, vyznává se ze svého celoživotního zájmu o dílo Jana A. Komenského, Bernarda Bolzana a Tomáše G. Masaryka. Z těchto kořenů také vyrůstá Paloušova filosofie výchovy. Žánr rozhovoru může být pozvánkou k setkání s mužem, který - ač ho jeho občanské postoje léta držely v roli outsidera - se stal učitelem a moudrým rádcem mnohých. Profesor Radim Palouš (1924) přednášel na mnoha univerzitách ve světě. Osmkrát byl jmenován doktorem honoris causa v Evropě, v USA a v Asii. Obdržel řadu ocenění, publikoval přes tři sta odborných statí a publikací.

Autor se snaží nastínit problematiku výchovy jako filosofického problému.

Vědomé žití je děj, za nějž je každý sám odpovědný, přičemž odpovědnost je vždy dříve, než se pro ni autor svých činů rozhodne. Současnost, autorem nazývaná světověkem, se vyznačuje jistou typickou spiritualitou: nápadná důraznost na individuální svébytnost a autenticitu, na odpor k působení jednoho člověka na druhého, ať už se takové ovlivňování nazývá útlakem, propagandou - nebo výchovou. Pravá výchova je nepochybně dialogickým pojednáváním o záležitostech, které vyvstávají z aktuálních kontextů. Autor v devíti kapitolách rozvíjí myšlenky, příp. polemizuje s Komenským, Patočkou, Kierkegaardem i dalšími klasickými filozofy/pedagogy. Práce je nepřehlédnutelným příspěvkem k současným diskusím o výchově, vzdělání a školství.

Kniha se snaží poukázat na souvislosti mezi filosofií a výchovou.

Základní spis o filosofii výchovy a vzdělání. Jednotlivé kapitoly obsahují pedagogicko-filosofické reflexe o společenské relevanci výchovy, o jejím významu přesahujícím bezprostřední působení (kosmicita), o její časové a lidské vazbě a o morálních determinantách. Autoři se nevyhýbají ani aktuálním zřetelům dnešní doby, která poskytuje nové technické prostředky.

Autor se věnuje témam súvisejícím s odpovědnosti : Dialogická figura odpovědnosti a její překročení. Sokratův požadavek osobní absolutní angažovanosti. Křesťanský akcent na lásku k Bohu. Věc „odpovědnost“ se odpoutala a opustila svou původní dialogickou figuru, a to jak v řecké, tak křesťanské tradici. Vláda zákona. Ontologické společenství: moderní chápání skutečnosti opustilo komunitu tvorstva. Vespolné bytí, vzájemná odkázanost, propojenost a souvislost je existenciální charakteristikou každého stvoření. Ekologie sama dává člověku porozumět světu jako domovu: svět jako drama společné existence, symbióza. Ovládavé „úspěchy“ technovědy jako problematická nadvláda. Výchovné uvádění do humánní podoby v běžném rodinném či školním životě. Osobní nezástupnost každého jedince na scéně světa. Lidské nitro jako ohnisko všech relací. Láska jako transcendence. Svoboda, která zakládá nikde nekončící lidskou odpovědnost. Ke každé kapitole jsou připojeny texty pro seminární interpretaci.

Filosofická studie o proměně školy na instituci určovanou dnešní technovědnou civilizací. Obsahuje rozbory Sokratových dialogů, Komenského Boží svět jako školu, výukové antinomie E. Finka, jinost druhého E. Lévinase, edukační odpovědnost P. Ricoeura, pedagogiku komunikace K. Schallera a otevřenou duši J. Patočky. Též pojednává o problému tolerance, o současném věku jako světověku, a o školském vývoji.

Z podnětu prof. Patočky, autorova filozofického a komeniologického učitele, vznikaly poznámky a úvahy, které jsu shrnuty v této knize jako příspěvek reagující na duchovní orientaci doby.

Kniha obsahuje adventní a postní promluvy a je věnována památce Josefa Zvěřiny, profesora teologie a pronásledovaného za totality.

Základní pojmy bývají užívány sice se samozřejmostí, avšak bez vědomí jejich filosofického fundamentu. V knize se nejprve krátce vymezují tyto termíny: výchova, výuka, učitel, teorie vyučování, žák, teorie učení, učivo, vzdělání. Potom jsou zevrubně prošetřovány ty nejdůležitější, totiž výchova, vzdělání, učitel, žák a názornost. Protože pedagogika deklaruje, že výchovné a vzdělávací působení nemá být povrchní, poslední reflexe se obrací k lidskému nitru.

Univerzitní profesor Radim Palouš přednášel doslova po celém světě, obdržel řadu ocenění, publikoval přes 300 odborných prací a napsal řadu knih. Nyní se v populární edici Autor - téma zamýšlí nad pojmem globalizace. Dobrá kniha 2005 - Za knihu roku 2005 označil tento titul v anketě Katolického týdeníku Dominik Josef Doubrava, kněz [Katolický týdeník]

Reedice původního samizdatového vydání knihy Radima Palouše z konce 70. let. Autor ve formě dopisových souborů a s poukazem na pohádové příběhy probírá proměny ve vnímání času, společenském vědění, zabývá se smrtelností, tělesností a sexem, tedy problémy, jež hýbou dnešním světem a jež staví do výchovného protikladu autenticitu a poslušnost tradici.

Nové vydání Paloušova Světověku, tentokrát spolu s druhou částí nazvanou Časování. Autor v nových 12 úvahách před nás staví nové pojmy, jako jsou dnešní ,,poevropská doba ,,civilizační světovosti a ,,magický rok 2000. Věren v základě fenomenologické tradici stopuje prof. Palouš situaci dnešního člověka v návaznosti na interpretace Patočkovy a Finkovy. S poukazem ke Komenského filosofii výchovy usiluje předvést filosofii v samé její podstatě jako sókratovský dialog a činnost po výtce vzdělavatelskou, jako ,,babické umění přivádět na svět myšlenky. Právě vzdělávání v původním smyslu slova se ukazuje být prvořadé v dnešní situaci post-moderního, ,,světověkého prolínání světa. Prof. PhDr. Radim Palouš studoval filosofii u Jana Patočky. Stal se jedním z prvních signatářů Charty 77. Roku 1990 byl zvolen rektorem Univerzity Karlovy a byl jmenován členem Papežské rady pro kulturu.

Hra parafrázující faustovské téma se zdůrazněním role ďábla - pokušitele a absurdního zmechanizování a okleštění všech lidských vztahů v době tzv. normalizace.

Publikace přináší vybrané filosoficko - politické texty M. Lobkowicze, T. G. Masaryka a dalších. Editor jaroslav Kohout.

Prvý polistopadový sborník studijí k poslání univerzit v současnosti od vynikajících českých i zahraničních myslitelů a učitelů.

Publikace vydaná k výročí Jana Patočky z pera jeho žáka. Filosof Radim Palouš promýšlí názor na bytí jednak z pohledu totalismu, který redukuje přirozenost a chce být nositelem jediné pravdy, jednak z pohledu holismu, jehož podstatou je princip plurality a mnohotvárnosti světa.

Příspěvek k dějinám české filozofie: O Komenského škole stáří, o Bolzanově významu v našem duchovním vývoji a o Masarykově filozofickém mládí – se závěrečným odkazem k Patočkovi.

Publikace je zajímavým výkladem úlohy filosofie ve výchovném působení jak ve škole, tak ve všeobecně kulturním smyslu. Profesor Radim Palouš v ní studentům učitelství, ale i současným pedagogům představuje práci pedagoga jako činnost, která je zakotvena v ustavičném putování ke schopnosti "rozumět".