Miloň Novotný

Narodil se 11. 4. 1930 ve Štětovicích, zemřel 9. 8. 1992 v Praze. První snímek otiskl Miloň Novotný v týdeníku Kultura (1957). V začátcích byl odkázán na rodnou Hanou a Prahu, kam se odstěhoval v sedmadvaceti letech. V heslovité autobiografii sarkasticky poznamenal, že kromě fotoaparátu a zvětšováku měl tenkrát jen dluhy. Od šedesátých let pak z honorářů cestoval do ciziny. Tak se tematicky vyrovnával internacionálům svého žánru. Patřil k humanistům generace ovlivněné v druhé polovině padesátých let proslulou (posléze putovní) fotografickou přehlídkou LIDSKÁ RODINA (The Family of Man, 1955, Muzeum moderního umění v New Yorku). Doménou mu byla všednodennost, v jejímž rámci nacházel archetypy údělu obyčejného člověka. Miloň Novotný patřil k nemnoha fotografům, kteří svou tvorbu podrobují nemilosrdné selekci. Negativy snímků, které neprošly jemným sítem jeho náročných kritérií, prostě bez lítosti ničil. A přesto v některých letech publikoval až pět set fotografií ročně. Dílo, jež po něm zůstalo, mu získalo renomé klasika české reportážní fotografie a dokumentu. Příkladem jeho vrozeného talentu - byl samouk a pocházel z rodiny zámečníka a zemědělské dělnice - je fotografický cestopis o Londýně, který vydal v osmatřiceti letech. Jeden z nejlepších souborů v historii české fotoreportáže vznikl během pouhých tří týdnů obyčejného turistického zájezdu. Stejně bravurní snímky jako z britské metropole Miloň Novotný přivážel i ze všech ostatních cest na všechny obydlené světadíly. Svou Leicou M3 fotografoval hlavně lidi, ať už je potkal na pražské periferii, v londýnské City, indickém New Delhi, New Yorku, Sydney, Tokiu či Moskvě; jeho snímky dýchají darem vcítit se do situace před objektivem, uměním nahlédnout pod povrch i těch zdánlivě všedních událostí i smyslem bleskově vyhmátnout ten nejvýstižnější okamžik a detail. Stejně citlivé fotografické vidění prokazují i jeho snímky z oblasti divadla a hudby. Po sovětské invazi do Československa se Miloˇm Novotný ocitl na černé listině, a prakticky tak přišel o možnost své snímky publikovat. V zahraničí jeho fotografie vycházely buď anonymně, nebo pod cizími jmény, a nemálo jeho negativů zmizelo neznámo kde. Na sklonku života ještě stihl nafotografovat "Sametovou revoluci" roku 1989.