Jiří Toman
Po roce 1945 zůstává na scéně metodiky duševní práce (v užším slova smyslu) jediný člověk – JUDr. Jiří Toman, pracující dlouhá léta například v útvarech VTEI (vědeckotechnických informací) a publikující postupně řadu knih, jejichž názvy dávají dobře tušit obsah. Například:
- Jak sbírat vědomosti. Svoboda Praha 1961.
- Jak studovat a učit se cizím jazykům. SPN Praha 1970.
- Organizace a technika duševní práce. Svoboda Praha 1970.
- Jak dobře mluvit. Svoboda Praha 1981.
- Jak vycházet s lidmi. Rudé právo Praha 1986.
Dr. Jiří Toman se intenzivně zabýval touto oblastí až do své smrti v roce 1988. S jeho zaměstnáním však metodika duševní práce souvisela jen částečně. Neexistovalo žádné pracoviště typu vysokoškolské katedry či výzkumného ústavu zaměřené přímo na tuto oblast. Vládnoucí totalitní kruhy pochopitelně nemohly potřebovat rozvoj věd o tom, jak v diskusi odhalit lež, manipulaci s fakty, nesmyslnost tzv. „permanentního třídního boje“, jak zpochybnit správnou argumentací tehdy bezmezně uctívaný „jediný správný světový názor marxismus-leninismus“. Neexistovalo tedy nic, co by aspoň trochu připomínalo dnešní velmi rozvinuté jednodenní či několikadenní veřejné či podnikové kurzy a tréninky rozvoje osobnosti. Snad jen relativně řídké kratší přednášky v délce řádově několika desítek minut – a to na nekontroverzní témata, například „jak se orientovat v katalozích knihoven“ apod. Dr. Jiří Toman proto nikdy v ČSSR nepatřil v hlavním mediálním proudu popularizace spisovatelů, ačkoliv byl podle svých statistik nejvydávanějším autorem v zemi se statisíci prodaných výtisků (pokud nepočítáme nucená vydání megaspisů Lenina) a pravděpodobně i autorem nejčtenějším.
Dr. Jiří Toman na sklonku svého života prohlásil: „Mohu zodpovědně potvrdit, že po roce 1945 jsem v oboru metodiky a organizace duševní práce zůstal v naší republice sám coby odborník, který se jí zabývá coby hlavní náplní své kariéry. Nadějní kolegové z konce 30. let buď emigrovali nebo zahynuli nebo si našli úplně jiné pole působnosti.“
Dr. Jiřího Tomana je tedy možno považovat za prvního proslaveného guru metody duševní práce – a to v oblasti knih. Přednášky dělal spíše okrajově, tréninkové kurzy ještě také ne.