Dobré knížky jsou vždycky pravdivé, i kdyby se v nich psalo o věcech, které se nikdy nestaly a ani nestanou, říká v jedné povídce pilot Pirx. Platí to velmi přesně i o Lemových prózách z oblasti science fiction. Lem zde líčí lety do kosmu, cesty na neznámé planety, důmyslné stroje a roboty, to, co se – možná – jednou stane běžnou součástí lidského světa, ale co – možná – bude navždy patřit jenom do říše fantazie. Lem nečiní ovšem z technických podrobností střed svého zájmu. Vždy a všude o zajímá hlavně člověk, jeho morálka, jeho filozofie, jeho schopnost poznávat dosud neznámé sktečnosti a vyrovnávat se s nimi. Neustále klade svým hrdinům i čtenářům otázku: stačí člověk rozumově a citově udržet krok s velkými objevy techniky a veškeré vědy? Cyklus povídek Příběhy pilota Pirxe, podložený – jako všechny Lemovy práce – důkladným studiem kosmonautiky i psychologie, má rovněž velmi lidského hrdinu. Poznáváme Pirxe na studiích, sledujeme ho při prvních letech a zmatcích, i později v dospělosti, kdy už jako výtečný velitel kosmických korábů prožívá situace, při nichž život a smrt – jeho či ostatních – závisí především na jeho vlastním charakteru, intelektu i zkušenostech. Neodlučnou složkou těchto povídek je humor. Příběhy pilota Pirxe jsou tedy objevné, chytré, čtivé – a pravdivé v tom nejryzejším smyslu. -- zdroj: legie.info --
Lenka Stachová Knihy
„Byla temná noc, noc vyhoštění. Vlaky naložené lidským zbožím letěly rychle jako pták k cíli. K pecím, k plynovým komorám, kde už bylo pro lidi připraveno popraviště. Letěly jeden za druhým, jako by se honily, jako by závodily…“ To je úryvek ze svědectví polského dítěte Tamary Cyglerové. Svět koncentračních táborů, ghett, popravišť a brigád smrti, které spalovaly mrtvoly v hromadných hrobech – to vše viděno očima dětí – takový je obsah knihy „Deníky dětí“. Poprvé ve světové literatuře jsou tu v takové šíři shromážděny deníky a zápisky dětí, které prožily nejstrašnější hrůzy války. České, polské a běloruské děti – stejně otřesně jako jejich rodná sestra Anne Franková – vydávají světu svědectví, které nikdy nemůže být zapomenuto. Kniha nemá jen dokumentární význam. Je to ucelené svědectví, v němž se dokument spojuje s dětským pohledem na svět, plným bezprostřední, přímo básnické síly. A tak tyto tragické zápisky dětí, zapisované do školních sešitů nebo na útržky papíru, přerostly v přesvědčivé dílo, jež hovoří i léta po svém vzniku živou řečí. Knihu doplňují dětské kresby a některé jiné vzácné dokumenty. Výtvarně ji upravila Jitka Kolínská.