Jaromír Jágr
Jaromír Jágr se narodil 15. února roku 1972 v Kladně a vyrůstal na statku v nedaleké vesnici zvané Hnidousy. První hokejové krůčky udělal v klubu PZ Kladno. Díky svému talentu a píli začal brzy své vrstevníky převyšovat. Do zápasů začal nastupovat i se staršími spoluhráči, a přesto většinou patřil na ploše k nejlepším. V dorosteneckém věku už putoval do věhlasného oddílu Poldi. Premiéra v nejvyšší soutěži na sebe nenechala dlouho čekat.
Mladé pušky v akci, Jágr míří do NHL V šestnácti letech nastoupil mezi dospělými (v utkání s domácím Litvínovem), kde se dokonce radoval ze svého prvního gólového zápisu. Počítal s ním každý trenér mládežnické reprezentace. Vrchol začátku své kariéry pak prožil v pouhých osmnácti letech na mistrovství světa v roce 1990 ve Švýcarsku. Lajna mladíků – Jágr, Reichel a Holík vytvořili jednu z nejúdernějších formací našeho výběru a pomohli k zisku bronzových medailí. V lize (mezi dospělými) stačil odehrát pouhé dvě sezóny (s bilancí 90 zápasů / 77 bodů) a talentovaného útočníka si v draftu v roce 1990 vyhlédli skauti pittsburských „Tučňáků“ a rozhodně nelitovali.
Po boku legendárního Maria Lemieuxe talentovaný Jaromír herně rostl a byl příslibem do dalších sezon. Právě proto mu vedení Penguins věnovalo zvýšenou pozornost a angažovalo krajana Jiřího Hrdinu z Calgary Flames, který mu měl pomáhat s adaptací na zámořské prostředí. Mladík s osmašedesátkou na dresu, kterou nosil jako památku na dědečka, jenž zemřel během sovětské okupace Československa, se jako jeden z mála svých vrstevníků v NHL dokázal uchytit a na konci sezóny byl zařazen mezi nejlepší nováčky soutěže. Tučňáci navíc vyhráli nejprestižnější klubovou trofej Stanley Cup, když ve finále deklasovali Minnesotu North Stars 8:0 a celkově 4:2 na zápasy.
Jágr si po boku Lemieuxe podmaňuje NHL V následujícím roce se povedlo Pittsburghu trofej obhájit a samotný Jágr na tom měl velký podíl, především v play-off, do kterého si přinesl famózní formu. Jeho průnik obranou ve finálové sérii proti Chicagu Blackhawks byl označen jako „branka roku“. V sezóně 1992/93 klub poprvé v historii sice vyhrává základní část soutěže, ale v play-off vypadává už ve čtvrtfinále s New York Islanders.
Stávkou zkrácenou sezónu 1994/95 vynechává ze zdravotních důvodů největší hvězda Tučňáků Lemieux a největší zodpovědnost padá na české křídlo a Rona Francise. Jágr se stává nejproduktivnějším hráčem soutěže a odnáší si Art Ross Trophy. Je to vůbec poprvé, kdy tuto cennou trofej převzal do rukou Evropan.
Ročník 1995/96 je bodově Jágrovým nejúspěšnějším. Zisk 149 bodů (62 branek + 87 asistencí), jej v konečném součtu řadí na druhé místo bodování, hned za týmového kolegu Lemieuxe, navíc tím vytvořil rekord soutěže mezi pravými křídly. Tým však vypadává ve 3. kole play-off s pozdějším finalistou Floridou. V témže roce se koná Světový pohár, avšak výstup reprezentace i s Jágrem v sestavě končí fiaskem. Následující rok Jágra sužují bolesti třísel, proto je nucen vynechat devatenáct střetnutí. Přesto mu pětadevadesát bodů stačí na šesté místo v produktivitě po základní části. Bodování vyhrává opět Lemieux. Penguins ve vyřazovacích kolech končí překvapivě už v prvním kole a „SuperMario“ končí kariéru.
Jaromír se tak stává největší hvězdou Pittsburghu, potažmo celé NHL. V sezoně 1997/98 získává Art Ross Trophy a s národním týmem vyhrává ZOH v Naganu. I v dalším roce je nejproduktivnějším hokejistou soutěže a dostává i Hartovu trofej pro nejužitečnějšího hráče. V sezóně 1999/2000 se však vracejí problémy s třísly a Jágr je nucen vynechat dvacet zápasů, i přesto počtvrté získává cenu Arta Rosse. Smolně pak ovšem přišel o svou druhou Hart Trophy, o jediný hlas jej totiž předstihl nejlepší obránce sezóny Chris Pronger ze St.Louis. V dalším roce Jágr opět dokazuje, kdo je králem světového hokeje. Po boku navrátilce Lemieuxe ožívá a vyhrává počtvrté v řadě a popáté v kariéře kanadské bodování.
Konec v Pittsburghu, trápení ve Washingtonu Pittsburgh má velké ambice, ale začátek vyřazovací části je pro tým z Pennsylvánie konečnou. V létě 2001 finanční krizí sužovaný klub nucen špatnou situaci radikálně řešit. Jako východisko se jeví právě odchod nejlépe placeného hráče soutěže Jágra, který i sám cítí, že by už po deseti letech strávených v ocelářském městě potřeboval změnu. Novým domovem české hvězdy se stává Washington.
První sezónu se ovšem v týmu trápí, teprve v druhé polovině ročníku 2002/03 se chytá a opět bojuje o přední příčky v produktivitě. Ale stanovená taktika Jágrovi nesedí, dostává se často do rozepří s trenérem, a to se mnohdy odráželo i na jeho výkonech, se kterými nebylo příliš spokojeno ani vedení. V polovině sezóny 2003/04 přichází vysvobození v podobě nabídky na přestup do New Yorku Rangers, kterou vedení Washingtonu přijímá a Jágr se navléká do modrobílého dresu „Jezdců“. Zbylý půlrok se postupně sžívá s novým mužstvem a odlišnou taktikou. Sezóna 2004/2005 je v NHL ve znamení stávky, Jágr se vrací na Kladno a zbytek sezóny dohrává v ruském Omsku. S reprezentačním mužstvem vyhrává Mistrovství světa ve Vídni a zařazuje se k vyvoleným, kteří vyhráli tzv. hattrick (Stanley Cup, OH a MS). Následně pak pomohl reprezentaci na ZOH v Turíně k zisku bronzových medailí a v NHL jeho hvězda opět naplno září. V roce 2006 se stal nejlépe střílejícím Evropanem v historii soutěže, když překonal v tabulce statistik Fina Kurriho.