Josef Zieleniec

doc. Ing. Josef Zieleniec, CSc. (*28. dubna 1946 73 let, Moskva, Rusko) je český politik, první ministr zahraničních věcí samostatné České republiky, člen Poslanecké sněmovny a místopředseda ODS, který po rozkolu v letech 1997–1998 odešel z ODS. V období 2000–2004 zasedal v horní komoře parlamentu jako senátor za obvod Praha 4. Mezi roky 2004–2009 byl poslancem Evropského parlamentu zvoleným na kandidátce SNK Evropští demokraté. Vystudoval Střední průmyslovou školu jaderné techniky a Vysokou školu ekonomickou v Praze. Pracoval ve Výzkumném ústavu strojírenské technologie a ekonomiky a později v Ekonomickém ústavu Československé akademie věd, kde také získal titul kandidát věd (CSc.) v oboru ekonomie.[1] Před rokem 1989 nebyl nikdy členem KSČ.[2]

V roce 1990 Zieleniec založil spolu s Janem Švejnarem na Univerzitě Karlově Centrum pro ekonomický výzkum a doktorské vzdělávání CERGE, dnes CERGE-EI, jehož byl také prvním ředitelem. Následně byl jmenován docentem ekonomie a členem Vědecké rady Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze.[3]

Působení v ODS (1991-1997)[editovat | editovat zdroj]

Po rozštěpení Občanského fóra spoluzaložil v roce 1991 Občanskou demokratickou stranu. 2. kongres ODS v Plzni v listopadu 1991 ho zvolil jedním z místopředsedů strany. V této funkci ho potvrdil i 3. kongres ODS v listopadu 1992 a 4. kongres ODS v listopadu 1993.[4]

V období rozpadu ČSFR se podílel na vyjednávání podmínek rozdělení a získal významnou vládní funkci. Od 2. července 1992 do 23. října 1997 byl ministrem zahraničních věcí ČR (do osamostatnění České republiky ministrem mezinárodních vztahů ČR v rámci federace) v první i druhé vládě Václava Klause, přičemž v druhé Klausově vládě byl v období 4. července 1996 – 23. října 1997 i jejím místopředsedou.[5][6] Významně přispěl k urovnání česko-německých vztahů a k podepsání Česko-německé deklarace.

Kromě toho byl i členem parlamentu. Ve volbách v roce 1996 byl zvolen do poslanecké sněmovny za ODS (volební obvod Praha).[7] Na poslanecký mandát rezignoval v srpnu 1998.[8]

Již v 2. polovině roku 1992 se začaly objevovat první rozpory mezi Zieleniecem a Václavem Klausem. Zieleniec tehdy tlačil na to, aby ODS zformulovala dlouhodobý program, zatímco Václav Klaus tuto myšlenku odmítal. Nakonec ale ustoupil, když 5. kongres ODS na podzim 1994 podpořil Zieleniece a v letech 1994-1995 tedy Zieleniec koncipoval Teze politického programu ODS, které 30. dubna 1995 schválila výkonná rada strany.[9]

Rozpory mezi Zieleniecem a Klausem pak získaly zásadnější charakter v roce 1996. Zieleniec totiž 5.8.1996 v rozhovoru pro list Mladá fronta DNES prohlásil v reakci na nepřesvědčivý výsledek sněmovních voleb, že ODS se musí více rozkročit a neměla by znít jedním hlasem. Výrok byl interpretován jako nepřímá kritika vedení Václava Klause a stal se i předmětem debat Výkonné rady ODS. Opětovně se Zieleniec takto vyjádřil počátkem června 1997. V té době již on a další předáci ODS (Jan Ruml) začínali v rámci strany vytvářet trvalý proud kritický vůči Klausovi. Výroky z června 1997 vedly k slovním polemikám, ale 5. června 1997 po jednání Grémia ODS oba politici deklarovali shodu a jednotu. Situace se ale neuklidnila. 29. srpna 1997 složil Zieleniec poslanecký mandát. V té době ODS čelila finančním skandálům. Zieleniec mezitím pokračoval ve svém distanci vůči Klausovu vedení. 23. října 1997 oznámil rezignaci na post ve vládě. Rezignaci odůvodnil nemožností prosadit svůj názor a dopady skandálů okolo stranických financí.

Na přelomu let 1997–1998 během takzvaného Sarajevského atentátu a rozkladu vlády Václava Klause, patřil ke skupině politiků, která ODS opustila. Členství ukončil 21. ledna 1998. Na rozdíl od většiny odpadlíků z ODS se ale nestal členem nově utvořené strany Unie svobody.

Z vrcholné politiky se dočasně stáhl a později založil firmu JZP, zabývající se bankovnictvím a evropskou integrací.