Peter Sloterdijk Knihy

Publikace, jež vyšla k 220. výročí založení Společnosti vlasteneckých přátel umění, předchůdkyně Národní galerie v Praze, je souborem esejů představujících jakousi autobiografii Národní galerie v Praze, jejíž existence je mimo jiné založená na aktu velkorysých gest dávání a sdílení. Eseje vzdávají hold otcům zakladatelům, jednotlivým donátorům a institucím, umělcům a sběratelům, kteří galerijním sbírkám poskytli ničím nepodmíněný dar či dočasnou výpůjčku, provedli směnu nebo galerijním sbírkám – od starých mistrů přes grafiku a kresbu, umění Asie a Afriky až po umění 19. století a moderní a současné umění včetně architektury – a návštěvníkům prospěli jakýmkoli jiným způsobem. Kniha zahrnuje také texty věnované historii sběratelství a formativní roli štědrosti a velkorysosti v procesu vzniku sbírkových institucí. Komplexní obrázek dokreslují výňatky z filozofických, literárních a básnických děl, které problematiku velkorysosti zasazují do širších ideových souvislostí.

Peter Sloterdijk ve své knize pojednává o politice, snaží se rozdělit dějiny lidstva do třech zásadních údobí; v předdějinném období, to co spojovalo společnost byla paleopolitika; s úsvitem písemných dějin se objevuje politika; a pro dnešní postmoderní dobu definuje pro globální svět nejvhodnější hyperpolitiku. Dějiny přirovnává k lodím, kdy v předdějinném období lidé pluli na malých vorech, postupně se přesouvali na stále větší galéry a lodě, až se ocitli na těžko ovladatelných trajektech brouzdajících časoprostorem. Popisuje politický vývoj lidstva od prvobytných tlup, přes populace sběračů a lovců, zemědělské kultury, lokální impéria až po industriální dobu, kdy začíná nová komunikační společnost směřující k vytvoření planetárních vztahů.