Felix Háj

F. Háj nebo též Felix Háj byl literální pseudonym spisovatelky Marie Wagnerové, roz. Černé (27. května 1887, Mníšek pod Brdy – 25. července 1934, tamtéž) píšící zejména idylické romány a románové cykly pro mládež. Pocházela z přísně katolické rodiny řídícího učitele katolické školy. Po maturitě na učitelském ústavu v Českých Budějovicích se vrátila do rodného Mníšku, kde se provdala za místního učitele a působila jako varhanice a učitelka hudby a zpěvu. Manželství ovšem nebylo šťastné a skončilo rozvodem, což tehdejší maloměstskou společnost šokovalo. Její muž byl odveden na vojnu, rozvádějí se po jeho návratu. Poté žila se synem u rodičů a pracovala jako hospodyně na faře. Přesto zůstala veřejně činná, vedla místní ženský pěvecký sbor, pořádala různé besídky a hudební akademie, byla i dlouholetou funkcionářkou Sokola. V roce 1927 se stala členkou Družiny literární a umělecké (DLU), což bylo sdružení katolických, převážně moravských umělců, které si kladlo za cíl založení vlastního časopisu katolického zaměření, vydávání původních knih a opětovné prodchnutí české literatury a umění křesťanským duchem. Její tribunou byla revue Archa, kde Wagnerové vyšlo také několik drobných próz, tato spolupráce však netrvala dlouho, možná kvůli vehemenci s jakou se pustila do boje s nepravostmi světa, která byla běžná v lidovýchovných kalendářích z 19. století. V krajinském týdeníku Středočeský kraj publikovala zprávy z Mníšku pod pseudonymem Šídlo, v časopise Kazín, určeném pro Zbraslavský kraj a okolí, publikovala pod mnoha jmény, nejčastěji však, jako Karel Štítek. Hlavní dílo autorky představuje sedmidílný cyklus o Kájovi Maříkovi (později nastaven o další díly), kterým proslavila své rodné městečko (byť je v knize přejmenovala na Lážov) a pětidílný cyklus o řídících Márince. Přestože po svých prvních úspěších napsala mnoho dalších děl, žádné z nich nevyvolalo takové reakce a emoce a žádné z nich se nezapsalo do srdcí čtenářů jako tyto.