Stanislav Dvorský

Básník a esejista Stanislav Dvorský se narodil 14. července 1940 v Praze. Vysokoškolská studia na Českém vysokém učení technickém nedokončil. Během studií působil jako jazzový hudebník, později pracoval jako technický redaktor a výtvarník v Supraphonu. V 60. letech se účastnil aktivit postsurrealistického okruhu UDS. Je spoluautorem řady sborníků, magnetofonových antologií a výstav. Žije v Praze.

Básnické dílo Stanislava Dvorského se ke čtenářům – vinou nepříznivých dobových okolností – dostává opožděně, fragmentárně a často proti proudu chronologie. Dosud tedy nebylo nejen náležitě doceněno, ale ani dostatečně reflektováno. Přiznejme ovšem, že svou roli zde sehrál i fakt, že Dvorského poezie se před interprety neotevírá snadno a okamžitě, už proto, že je do značné míry vázána na “generační senzibilitu” 60. a 70. let. Anebo ještě jinak. Dvorského texty jsou jak nadčasové, zakotvené v imaginativně existenciální linii umění, tak zároveň úzce spjaté s dobou svého vzniku. Pomalé, statické, popisné, širokodeché zkoumání světa, který už po teigovsku nevoní, rezonuje s dobovými trendy absurdní a existenciální literatury. Patronem by se Dvorskému v určité etapě tvorby mohl stát kupř. Samuel Beckett a společným tématem možnosti dorozumění, resp. průzkum nedorozumění, kdyby však náš tvůrce nebyl složitě propojen s mnoha dalšími vlivy a kdyby vposledku nenaplňoval maximu Maurice Blanchota: “Dílo vždy znamená – nevědět, že již existuje nějaké umění, nevědět, že již existuje svět.”