Karel Langer

Narozen 31. 10. 1903 v zámku u města Prugg nad Litavou jako šesté dítě v rodině panského kočího, zemřel 5. 3. 1998 v Olomouci. Po absolvování středoškolského studia v Hradci Králové se stal roku 1923 učitelem v Novém Hrozenkově a od té doby se datuje jeho zájem o Valašsko a valašskou lidovou kulturu. Od roku 1928 studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze a poté působil jako profesor kreslení na středních školách v Bratislavě, Hradci Králové a v letech 1940–63 vyučoval na Uměleckoprůmyslové škole v Brně. Byl členem Svazu českých výtvarných umělců, své práce vystavoval doma i v zahraničí, ilustroval knihu Zbojník na Gruni (1997). S Valašskem ho však spojuje především jeho práce národopisná. Je autorem odborných článků a studií (např. Atlas lidových staveb). S Antonínem Strnadlem dokumentoval v kresbách život na Valašsku. Již v roce 1932 se podílel na první expozici Okresního muzea ve Vsetíně a roku 1936 na Salašnické výstavě v Novém Hrozenkově. Po válce se zapojil do výstavby Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. Kulturně historická a etnografická cena Langerových prací leží zejména v jeho soupisu reálií tradiční i současné vesnice, čímž se zařadil k předním českým dokumentaristům lidové kultury. Jméno Karla Langera je spojeno i s realizací Památníku Antonína Strnadla v Novém Hrozenkově, který se stal jeho druhým domovem a kam vždy dojížděl na léto ze svého brněnského bydliště. Svůj vztah k tomuto místu zachytil v knize Útržky ze vzpomínek na Nový Hrozenkov.