Kazuo Ishiguro Knihy

Pozoruhodný román anglického autora japonského původu, v němž hrdina zdánlivě banálního vyprávění a aktér upjatých zdvořilých dialogů vzpomíná na léta své služby anglickému lordovi, který se z idealismu nechal manipulovat Němci v meziválečném období, a tak vlastně ublížil svému národu. Majordomus, důstojný pedant vždy servilně přijímající názory svého pána, prochází katarzí a hledá odvahu k nalezení srdečnějšího vztahu ke svým bližním, zejména k novému pánovi – Američanovi. Stylisticky vybroušené dílo v sobě nese stopy japonského smyslu pro detail. Bylo odměněno Bookerovou cenou.

Autor i u nás známých románů Soumrak dne, Malíř pomíjejícího světa a Když jsme byli sirotci přichází s další zajímavou knihou s prvky science-fiction. Zdánlivě jednoduchý příběh Neopouštěj mě, vyprávěný ústy dnes třicetileté bývalé studentky internátní školy na malebném anglickém venkově, zpočátku působí jako vzpomínky na téměř idylické dětství a dospívání, nebýt drobných narážek a nejasností, které krůček po krůčku směřují k šokujícímu odhalení. Románem se jako červená nit táhne otázka, co to znamená být člověkem, a nutí čtenáře k zamyšlení nad věcmi, které jsme zvyklí brát jako samozřejmost: kdo jsme, odkud přicházíme, kam jdeme? Kniha Never Let Me Go získala Premio de Novela Europea (Cenu za evropský román) Casino de Santiago 2006. Dále byla zařazena do užší nominace na ceny Booker Prize, Arthur C. Clarke Award a James Tait Black Memorial Prize.

Už v prvotině Vybledlá krajina s kopci držitel Nobelovy ceny za rok 2017 Kazuo Ishiguro noblesně, nevtíravě, a přece nesmlouvavě vykresluje zdánlivě prospěšnou, ba důstojnou uměřenost japonské a britské povahy a zjišťuje, že je jejím nositelům spíše na škodu, protože ve skutečnosti odtažitého člověka i jeho okolí drtí. Krátká návštěva jediné přeživší dcery přinutí stárnoucí Ecuko přenést se ve vzpomínkách zpět do horkého léta v rodném Nagasaki. Na sklonku druhé světové války se tu duše jejích spoluobčanů změnily k nepoznání. Po ulicích se ploužily mátohy někdejších známých a jen málokdo v sobě našel sílu posunout se dál. Ecuko si vybavuje zejména měsíce před porodem prvního dítěte, kdy byla nucena přitakávat jediným žijícím příbuzným: panovačnému prvnímu choti a jeho stejně manipulátorskému otci. Poddajnou ženušku tehdy snad mohla posílit známost s nevyzpytatelnou sousedkou Sačiko a její neposlušnou dcerkou, které chtěly z města vypálených stínů za každou cenu pryč. Stupňující se neslyšný protest a všudypřítomné nagasacké trauma dovedly drama těhotné Ecuko ke kafkovskému vyvrcholení.

Tento román se vrací do Japonska těsně po druhé světové válce. Hlavní postavou a vypravěčem příběhu je malíř Masudži Ono, který dal ve 30. letech svůj talent do služeb japonské militaristické propagandy, a svého nejlepšího žáka dokonce udal na policii jako ideologicky nespolehlivého. Ono se jako mnoho lidí své generace stává náhle společensky nežádoucí osobou a měl by se možná za své minulé činy „omluvit“ sebevraždou, avšak malířova fasáda dlouho nejeví žádné známky trhlin. Náš čtenář jistě ocení pohled do nitra člověka, jenž se lidsky i umělecky propůjčil totalitnímu režimu a přežil jeho pád.

Román je zpovědí vyřazené robotky jménem Klára, nadané pokročilou umělou inteligencí i pozoruhodnými pozorovacími schopnostmi. Klářiným úkolem je starat se o dospívající dítě, které si ji v obchodě vybralo, podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Klára ovšem coby výjimečný robot dostává výjimečný úkol – starat se o dítě vážně nemocné, na jehož nemoc není lék. V příběhu vyprávěném jazykem poznamenaným zvláštnostmi v Klářině vnímání a vyjadřování skutečnosti potvrzuje Ishiguro opět své literární mistrovství. Díky rafinovanosti, s níž Ishiguro vtahuje čtenáře do Klářiny snahy pochopit, jak vlastně lidi fungují, přesahuje román meze pouhé společenské kritiky, satiry či alegorie. Podobně jako dřívější Ishigurova próza Neopouštěj mě patří sice i jeho nový román do žánru sci-fi, daleko víc však připomíná tu tragikomickou, tu melancholickou pohádku. Pohádku o lidském světě odkázaném na nelidské Slunce, v jehož proměnlivém světle se dospělí nejednou jeví dětinštější než děti a roboti lidštější než lidé.

V románové tvorbě britského nobelisty Kazua Ishigura představují Neutěšenci význačný předěl. Po úspěšném Soumraku dne se autor rozhodl opustit tvůrčí jistoty, které mu zajistily přední postavení na britské literární scéně. Nově se pustil do odvážného experimentu, jehož výsledkem je osobitá románová tragikomedie, která se vyrovnává s absurdní komikou Kafkova Zámku či Beckettova Čekání na Godota. Do nejmenované evropské metropole, připomínající Prahu a Vídeň, přijíždí klavírní virtuóz, od jehož vystoupení si místní slibují nejen hudební zážitek, ale i duchovní obrodu upadající obce. Hudba zde představuje médium, v němž se odehrává veškerý kulturně-politický život – od tužeb nadaných jedinců po dění na radnici a politické krize. Podaří se klavírnímu géniovi naladit místní lid na kýženou notu dřív, než bude muset na další štaci? Dokáže tento duševně labilní spasitel najít klíč k nastartování obdoby „pražského jara“ v labyrintu neznámého města? Ishiguro získal za toto dílo, které vzbudilo rozporuplné ohlasy, cenu Cheltenhamského literárního festivalu, a s odstupem času je jasné, že zcela zaslouženě.

Děj románu na pomezí fantasy zasadil autor do počátků raného středověku, kdy se Británie, kterou dávno opustili Římané, nezadržitelně mění v trosky. Král Artuš jistě vykonal pro smír na ostrově své, ale i on už se odebral do propadliště dějin a neklidnou zemí bloumají různá individua včetně těch nadpřirozených. Příběh začíná rozhodnutím starých manželů Axla a Beatrice vydat se krajem mlhy a deště v naději, že se shledají se synem, kterého léta neviděli. Očekávají mnohá nebezpečí, ale netuší, že jim tato cesta odhalí dávno zapomenutá temná místa jejich vzájemné lásky. Místy surový, zato však hluboce jímavý příběh o ztracených vzpomínkách, lásce, pomstě, válce.

Román britského prozaika japonského původu Kazua Ishigura Když jsme byli sirotci před čtenářem otevírá „svět podle Christophera Bankse“. Christopherovi se podaří splnit si sen z dětství: na počátku třicátých let minulého století se stane uznávaným detektivem, který dokáže vyřešit i ty nejnáročnější případy a zároveň je vítaným hostem v každé společnosti. Zbývá mu však vyřešit záhadu vlastního života – zmizení rodičů v době jeho dětství. Aby to dokázal, musí se ponořit do vzpomínek zasutých hluboko v paměti a posléze se vrátit do města svého dětství, do Šanghaje, kde se jeho osobní osud spojuje s osudem celé civilizace. Český čtenář Ishigura zná z románů Soumrak dne (Remains of the Day). Román Soumrak dne se též stal předlohou filmu Jamese Ivoryho s Anthonym Hopkinsem v hlavní roli.

Podtitul: Pět příběhů o hudbě a soumraku V souladu se svým názvem nabízejí Ishigurova Nokturna intimní, zvláštně ztišené rozjímání o křehkosti okamžiku, o pomíjivosti i stálosti lidských vztahů, to vše na pozadí melancholické hudby. Pětice volně propojených příběhů, odehrávajících se v Benátkách, Londýně, západoanglickém Herefordshire a Beverly Hills, nám ukazuje pětici zvláštních postav ve chvílích náhlého prozření či formativní životní krize. Autorův styl je přitom, jak je ostatně pro Ishigura typické, elegantní, zábavný a jemně nostalgický. Kazuo Ishiguro (1954) je britský spisovatel japonského původu; patří k nejzajímavějším a nejrespektovanějším anglicky píšícím autorům. Za svůj román Soumrak dne získal v roce 1989 prestižní Bookerovu cenu.

Experience the wonder of the written word from some of the greatest writers of the modern age, with Faber Modern Classics. The Remains of the Day is Kazuo Ishiguro's best-loved Booker Prize-winning novel.