Tomáš Radil Knihy

de o příběh chlapce, jeho příbuzných a lidí, s nimiž přicházel do styku, v průběhu stupňujících se protižidovských opatření z roku 1942, kdy docházelo k „urychlenému odbavení“ Židů spočívající: v jejich identifikaci a označení, ve vytržení ze všech sociálních vazeb, v omezení všech činností, ve zbavení všeho majetku, v internaci, a v deportaci (kdy chlapci bylo 13 a půl) do Birkenau. Je popsán půlroční pobyt chlapce, který po několika dnech zůstal sám, v Birkenau, jeho asi tříměsíční pobyt v Hlavním táboře Osvětim, kde se dožil osvobození, a rovněž jeho dvojměsíční cesta přes Polsko a Maďarsko na Jižní Slovensko a počátky jeho přizpůsobení „doma“.

Musel predčasne dospieť, aby prežil. Autor rozpráva svoj vlastný príbeh, príbeh chlapca Tomiho, ktorý vyrastá v židovskej rodine v meste Parkan (dnešné Štúrovo) v období druhej svetovej vojny. Jeho detstvo, ktoré prežíva v atmosfére rastúceho útlaku židovského obyvateľstva, je poznačené tušením, že Židov čaká niečo veľmi zlé, čomu sa nebudú môcť vyhnúť. Rodičia a príbuzní sa ho snažia vychovávať tak, aby bol pripravený na všetky hrozné veci, ktoré by mohli prísť, dokázal sa v nich orientovať a mohol sa zachrániť. Vo veku 13 a pol roka je Tomi spolu s rodinou deportovaný do koncentračného a vyhladzovacieho tábora Auschwitz-Birkenau. Tam ho oddelia od jeho príbuzných a on zostáva v tábore úplne sám. Stáva sa „najmladším dospelým“. Namiesto detských hier začína zápas o vlastné prežitie...

Kniha se zaměřuje na sociálně-psychologické aspekty rozvoje společenských a politických podmínek vzniku a rozvoje fašistických a jiných vražedných režimů a jejich ideologie v Evropě, teorie a praxe masových genocidních programů, metody manipulace fašistů s vězni a obranné mechanismy obětí uplatněné proti pachatelům, antisemitismus a terorismus. Zvláštní pozornost je pak věnována teorii a praxi sociální nenávisti i etnické identity a diverzity a procesu vyrovnávání se s důsledky holocaustu, zejména jeho pozdními dopady, které jsou převážně politické a etické. Vedle retrospektivního rozboru sociálně-psychologických mechanismů fašismu, jeho zločinů a obrany jeho vězňů a jiných obětí se tato kniha pokouší o „prospektivní“ analýzu současných a potenciálních masových hrůz. Holocaust se stává v tomto pojetí metaforou nelidskosti a masového vraždění, které, jak se autor domnívá, není apriorně vyloučené a hrozí i nadále.

Práce shrnuje výsledky výzkumu spánku a bdění, získané v laboratořích Fyziologického ústavu ČSAV. Seznamuje se současnými směry výzkumu spánku a bdění, podává neurofyziologický popis spánkových cyklů a elektrofyziologickou analýzu jejich mechanizmů. Zjišťuje vzájemné funkční vztahy mezi oběma fázemi spánku, popisuje příklady disociace mezi chováním a elektroencefalografickou aktivitou mozku aj.

A lágeréletet, a legkülönfélébb tragikus sorsokat taglaló memoárirodalom skálája meglehetősen széles, ám Tomáš Radil könyve egy új aspektussal gazdagítja az emlékező irodalmat: az 1942-ben induló történet 1938-ig visszanyúlóan részletezi egy tizenkét éves, koraérett gyerek nézőpontjából a zsidótörvények bevezetését, a jogfosztottság időszakát. A dokumentarisztikus hűségű, ám olvasmányos regényként is remekül helytálló memoár értékes, egyedi képet fest a korai negyvenes évek Párkányáról és Esztergomjáról.