Tomáš Radil

Tomáš Radil (8.11.1930 – 8.8.2021) byl vědec, univerzitní profesor a přeživší holocaustu Tomáš Radil. O úmrtí informovala dcera Karolína Hoňková Radilová. Radil napsal několik knih, jež se věnovaly holocaustu a jeho internaci ve vyhlazovacím táboru Osvětim. Zabýval se také vědeckou osvětou.

Narodil se v židovské rodině v Bratislavě, vyrůstal v jihoslovenském městě, které připadlo Maďarsku a následovně jej zabrala německá vojska. Kvůli protižidovským opatřením zavedeným německou okupační správou byla Radilova rodina v červnu 1944 deportována do sběrného tábora v Levicích. Po selekci se jako 13,5-etý dostal mezi tisícovku mladých chlapců umístěných v lágru BIIe v Osvětimi-Birkenau, kde strávil 6 šest měsíců, později se dostal do hlavního tábora v Osvětimi, kde pracoval v zednické škole (Maurerschule). Po osvobození tábora 27. ledna 1945 se vydal na dvouměsíční cestu domů. Během ní zjistil, že onemocněl tuberkulózou. V Parkanu se později setkal s otcem, který se vrátil z koncentračního tábora v Dachau. Jeho zkušenosti v nacistickém táboře se staly námětem knihy Ve čtrnácti sám v Osvětimi, která vyšla v roce 2009 a byla přeložena do několika světových jazyků. Téma holocaustu zpracoval Radil i v dalších publikacích.

Po střední škole se přihlásil na Lékařskou fakultu UK v Praze, kde absolvoval v roce 1955. Během studií pracoval v laboratořích zabývajících se neurofyziologií, z nichž byl později vytvořen Fyziologický ústav Akademie věd. Po absolvování vědecké aspirantury v roce 1960 působí dodnes jako vědecký pracovník Fyziologického ústavu AV. Dosáhl hodnosti CSc a později DrSc v oboru lékařských věd - neurofyziologie a byl jmenován docentem psychofyziologie a později profesorem psychologie na Filozofické fakultě UK. Byl mu rovněž udělen čestný doktorát Helsinské univerzity. Zastával funkce vedoucího laboratoří na Fyziologickém a Psychologickém ústavu Akademie, vedoucího Oddělení výzkumu mozku na Fyziologickém ústavu AV a vedoucího Katedry psychofyzioloie a klinické psychologie na Filozofické fakultě UK.